Pojem, předmět a systém správního práva, správní právo hmotné a správní právo procesní, právo veřejné a právo soukromé…

– PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ
– část veřejné správy se může řídit obory veřejného práva, ale také obory práva soukromého
– existuje mnoho kritických názorů na toto dělení – např. normativní škola, také ho odmítala socialistická teorie
– hledání možnosti, jak tento dualismus nahradit – dvě možná řešení:
– O. v. Gierke – vytvoření třetí kategorie vedle práva veřejného a soukromého
– Bullinger – pokus vypracovat diferencované společné právo
X ani jedno nenašlo příznivý ohlas

– rozdíly mezi veřejným a soukromým právem se snažila vyřešit řada teorií:
– teorie zájmová – Ulpianus; podle zájmu (veřejný / soukromý) se přiřazují právní normy buď k soukr. nebo k veřej. právu X pojmy veřejný zájem, obecné blaho, apod. nelze konkretizovat
– mocenská (subordinační) teorie – zda jsou účastníci k sobě navzájem ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti nebo rovnosti; dnes už ale veřejná správa zná i vztahy rovnosti
– organická teorie – zda se pr. subjekt ocitá v určitém právním poměru z důvodu svého členství k některé veřejné korporaci nebo nikoli; v původní podobě je kritizována -> modifikované organické teorie:
– nová teorie subjektů (teorie zvláštního práva) – právo soukromé je právem obecným a právo veřejné je právem zvláštním
– formální organická teorie – veřejné právo – soubor takových pr. předpisů, které za oprávněné n. povinné subjekty pokládají výlučně nositele veřejné moci
– materiální organická teorie – veřejné právo – úhrn pr. norem, v nichž alespoň jeden subjekt pr. poměru je nositelem veřejné moci