64. Mezinárodní ekonomické a finanční organizace (WTO a Brettonwodský systém)

Pojem M ekonomické právo (MEP)
pravidla upravující organizaci M ekon. vztahů (z hlediska ekonomie – jde o makroekonomické vztahy – normy upravující na mezistátní úrovni veřejnoprávní rámec pro činnost soukromých subjektů)
reguluje zřizování a ochranu M investic, M pohyb zboží, služeb a plateb
relativně samostatnou oblastí MEP je pak tzv. MP rozvoje
souvislost s normami MP soukromého a obchodního – rozdíl: MPS upravuje vztahy mezi subjekty VP s M prvkem,
podobná souvislost i s finančním právem: do MEP bývá řazena i M úprava měnových a finančních vztahů

charakteristické znaky MP
hlavní subjekty MEP jsou státy, dále M hospodářské organizace (význam roste) – na rozdíl od obecných politických organizací se v nich uplatňuje vážení hlasů jejich členů (podle hospodářské síly), rozhodování kvalifikovanou většinou
princip suverenity se zde uplatňuje v modifikované podobě – MEP odráží ekonomickou závislost států v dnešním světě, úkolem MEP není jen ochrana suverenity (nad přírodními zdroji), ale hlavně umožnění ekonomické expanze
stát mimo jiné i prostřednictvím MEP vytváří veřejnoprávní rámec pro soukromé podnikání (je překonána koncepce státu jako hlídače)
co nejsvobodnější obchod a postupné odstraňování protekcionistických překážek představuje podmínku ekonomického růstu států – smysl MEP – není možné uplatnit ve všech státech (rozdíl Sever a Jih) – uplatnění principu reciprocity i vůči rozvojovým zemím by jen prohloubilo faktické rozdíly
adresáty norem MEP – ve velké míře také subjekty VP – právnické osoby a nadnárodní společnosti – ty mohou využít konfliktních kompetencí států a vyvázat se z kontroly VP – – získávají vliv na tvorbu právních norem
v MEP se vedle principu teritoriality a personality uplatňuje také princip ochrany

prameny MEP
základním pramenem je M smlouva – základní tendencí jsou mnohostranné MS, početně převažují dvoustranné M smlouvy, kromě oficiálních mezistátních smluv se uplatňují i mezivládní a rezortní dohody jakož i smlouvy ve zjednodušené formě
důležitou úlohu hrají M pravidla, která sice nejsou právně závaznými normami, ale politicky relevantními doporučeními (soft law): rezoluce MO, společná prohlášení periodických setkání představitelů Skupiny sedmi nejprůmyslovějších zemí a jiné neformální dohody (gentlemanské dohody)
prameny smíšené (VP a MP) povahy – smlouvy uzavírané mezi státem a příslušníkem jiného státu, případně nadnárodní společnosti – delokalizované kontrakty – neřídí se právem suveréna, popř. žádným VP řádem, ale vytvářejí si vlastní pravidla (eventuálně s využitím M obchodních zvyklostí, obecných zásad právních aj.)

specifická úloha sankcí
MEP dává přednost faktickému obnovení porušené rovnováhy zájmů (nemusí k ní dojít nutně porušením práva) před prosazováním formální legality – státy jsou omezeny ve výkonu svépomocného donucení – ekonomická protiopatření svazují s institucionalizovaným mechanismem řešení sporů prostřednictvím orgánů MO – ty buď samy vykládají právo a rozhodují o sankcích nebo k nim dávají svolení
neuplatňují se klasické diplomatické prostředky urovnávání sporů, ani MSD
vznikly specializované konciliační a arbitrážní orgány („panely“ podle GATT, M centrum pro řešení sporů z investic)
oblasti MEP
1. úprava M obchodního systému
2. M finanční (a měnové) právo
3. M právo rozvoje
4. Právo M investic

Mezinárodní obchodní systém

Světová obchodní organizace
GATT
1947 – Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
původně měla být zřízena Mezinárodní obchodní organizace (ITO) – Havanská charta – – nebyla přijata, nakonec jen GATT – prozatímní obchodní ujednání, ale za svého života prokázalo životaschopnost a pružnost – smluvní strany využívaly GATT nejen k postupnému snižování cel, ale i k uzavírání dohod, které GATT rozvíjeli a doplňovali
dnes důležitost – protože její pravidla se budou nadále aplikovat mezi původními stranami, které nevstoupily do WTO (nová, náročnější pravidla)
základními kameny jsou zásady reciprocity a nediskriminace (současná aplikace dvou právních institutů: doložky nejvyšších výhod a doložky národního režimu či zacházení)
– doložka nejvýších výhod – výhody poskytnuté jedné zemi musí výt rozšířeny na ostatní smluvní státy(nediskriminace navenek)
– doložka národního režimu – zavazuje smluvní strany nepodrobovat dovážené výrobky nevýhodnějšímu zacházení než stejné domácí výrobky (nediskriminace uvnitř)
další pravidla GATT: zákaz kvantitativních omezení (kvóty) a postupné snižování cel, úprava obchodní politiky (zákaz dumpingu apod.) – většina těchto zásad ale umožňuje řadu výjimek
poslední (uruguayské) kolo GATT (1986-1994) – rozšíření v mnoha oblastech, ale také zásadní institucionální a právní reformu GATT – dovršení procesu institucionalizace M obchodního systému – vytvoření Světové obchodní organizace (WTO)
cíl WTO:
– zvýšení životní úrovně
– dosažení plné zaměstnanosti
– zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami
– koncepce trvalého rozvoje
– ochrana ŽP

organizační struktura GATT: každoroční zasedání Smluvních stran a Rada zástupců
modifikovaná struktura WTO odráží velký nárůst kompetencí:
– Ministerská konference (1 za dva roky) – zástupci všech zemí
– Generální rada – všechny členové, orgán pro řešení sporů, přezkum obchodní politiky
– Pomocné orgány pro zboží, služby a obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví
– Výbor pro obchod a ŽP

kromě toho existují nadále Výbor pro obchod a rozvoj a stálé výbory – podle dílčích dohod uzavíraných v rámci GATT
řešení sporů (GATT, WTO)
panely složené z expertů v oblasti M obchodního práva a politiky – plní funkce vyšetřovací a smírčí komise, řízení směřuje k nalezení přijatelného řešení a obnovení rovnováhy spíše než k konstatování protiprávního jednání (kompenzaci lze přiznat i bez porušení pravidel v GATT) – nový systém: judicializace řízení, jeho zjednodušení: odvolací orgán (hybrid mezi smírčím a rozhodčím), také možnost postoupit spor arbitráži
nové dohody také vyžadují promítnutí do VP

Mezinárodní finanční systém
založení mezinárodních odborných organizací v Bretton-Woods – MMF a M banka pro obnovu a spolupráci (Světová banka)
dále vznik regionálních mezistátních systémů – Evropský měnový systém (směřuje k měnové unii)

dohoda o MMF
úkol: podporovat kursovou stabilitu, udržovat devizová ujednání mezi státy, čelit znehodnocování měny, ale také podporovat zavedení mnohostranné soustavy plateb mezi členy a při odstraňování devizových omezení
ve Statutu – přesnější pravidla chování pro členské státy : zákaz konkurenčního znehodnocování měny, povinnost usilovat o kursovou stabilitu, jediný oficiální kurs …
finanční zdroje MMF: členské příspěvky, zdroje vypůjčené na základě dohod od členských států nebo od M institucí
právo členů čerpat ze zdrojů MMF, pokud se dostanou do obtíží – MMF ale není banka – – nepůjčuje, ale umožňuje, aby si člen koupil za svou měnu měnu jiného členského státu (musí splnit určité podmínky)
původní M měnový systém byl založen na standardu zlaté měny – USD – v 60. letech neudržitelné, MMF zavedl mezinárodní jednotku – právo zvláštního čerpání (původně ve vazbě na zlato, později od ní bylo upuštěno)
orgány MMF: Sbor guvernérů, Výkonný sbor a úřednický aparát
princip váženého hlasování
řada prostředků kontroly i odstupňované sankce

dohoda o Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(Světová banka) – slouží jako úvěrová instituce, podílí se na financování konkrétních projektů i obecněji zaměřených programů zejména v rozvojových zemích

Mezinárodní právo a rozvoj
objevilo se jako odpověď na rozpor mezi formální rovností a faktickou nerovností – zejména po skončení dekolonizace – početní převaha např. ve VS OSN vedla ke snaze o řešení tohoto rozporu – využít práva k řešení problémů hospodářského rozvoje
vychází zejména z principů práva národů na sebeurčení a svrchované rovnosti států
využívá tradičních pramenů MP (M smlouvy), pokud ale pro své požadavky nemůže dosáhnout nezbytného konsensu – pak formálně nezávazné rezoluce OSN (přijímané většinou – rozvojové státy mají)

Mezinárodní investice
Úmluva o řešení sporů z investice mezi státy a občany druhých států
sjednána z iniciativy Světové banky
zřízeno M středisko pro řešení sporů z investic – přizpůsobený pro interpretaci kontraktů mezi státy a soukromými zahraničními právnickými osobami a řešení z toho vyplývajících sporů (nehodí se ani mezistátní ani M obchodní arbitráž)
úmluva předpokládá jak smírčí tak rozhodčí řízením, v praxi Střediska převládá arbitráž

Úmluva o Mnohostranné agentuře pro investiční záruky
internacionalizace investic, jejich rostoucí objem, rizika pro ně vyplývající z poměrně častých politických změn – vedlo k vytvoření nového mechanismu ochrany investic – výhodný jak pro investory, tak pro hostitelské státy