8. Subjekty MP (obecně, pojem mezinárodní subjektivity)

pojem
subjektem práva je každá jednotka, které daný právní řád přiznává způsobilost k právům a povinnostem a zpravidla i k právním úkonům
subjekty práva nemusí být nezbytně totožné, pokud se týče jejich právní povahy nebo rozsahu jejich práv, jejich povaha závisí na potřebách společenství
není možno prokázat existenci jednotného či jediného druhu (kategorie) subjektů MP, smysl obecného pojmu subjekt, ale i jeho rozsah práv a povinností se mění v závislosti na vývoji MS
způsobilost k právům a povinnostem – nutný atribut
práva a povinnosti jsou adresovány jednoznačně přímo jí (ne pouze destinář výhod)
práva a povinnosti jí uděluje MP (ne VP)
věc nemůže být subjektem (MP upravuje společenské vztahy)
způsobilost k právním úkonům (vstupovat svým jménem do MP poměrů a přejímat závazky) – běžný atribut MP subjektivity, pokud se takové způsobilosti přechodně nedostává, nemusí to mít za důsledek ztrátu subjektivity (okupace)
projevy subjektivity: legační pr. (vysílat diplomatické zástupce), uzavírat MS, sebeobrany, vlajky, registrace letadel, poskytovat diplomatickou ochranu, předložení sporu před M orgán, požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů MP, způsobilost k protiprávním úkonům (nést MP odpovědnost)
nemusí všechny subjekty požívat všech těchto práv
rozlišení subjekty práv a subjekty povinností (zpravidla oboje, jednotlivec dříve jen povinnosti)
prvotní subjekty (státy – jejich subjektivita je dána jejich existencí, ne vůlí jiných subjektů) a odvozené subjekty (vznikly na základě MP úpravy – MMO)
trvalé (státy a MMO) a dočasné (povstalci jako válčící strana) subjekty – relativní kritérium

normotvorná způsobilost – státy disponují absolutní – mohou právně upravit kterýkoliv vtah, pokud taková úprava není zakázána kogentním právem, MMO jen dílčí (omezeny zmocněním členů), jedinec žádnou (neodnímá status subjektu)
subjektivita plynoucí z obecného MP (objektivní – erga omnes, disponují jí státy) a z práva partikulárního (může se dovolat jen vůči státům, které ji uznaly – povstalci jako válčící strana)
MMO jsou někde na rozhraní

podle rozsahu způsobilosti – jednotky s plnou subjektivitou (státy), částečnou či dílčí (MO) a s marginální, okrajovou (jednotlivec)

státy
představitel suverénní moci, která mu dovoluje i materiálně zajistit plnění svých MP závazků a prakticky prosazovat své nároky vůči jiným subjektům
tři prvky: obyvatelstvo, území a veřejná moc – objektivní povaha, snaha zahrnout i prvek subjektivní – uznání ostatními státy; protože dnešní MP je vázáno spíše zásadou legitimity než efektivity, je možné aby subjekt MP jeden z prvků neměl
území – zásada, že stát nemůže vzniknout ani existovat bez vlastního území – MP ale koriguje
– nestanoví minimální velikost státního území (viz mikrostáty)
– zmenšení st. území (i podstatné) nevede ke zpochybnění MP subjektivity
– na újmu jeho státnosti není případná nejistota o přesném rozsahu st. území
státní hranice – její delimitace a demarkace není nutná pro vznik státu, je to primárně právní skutečnost
na svém území vykonává výlučnou svrchovanou moc
obyvatelstvo – celek jednotlivců, kteří žijí na daném území jako organizované společenství – usedlý (ne kočovné kmeny), přirozený (ne skupina osob spojených profesními zájmy) a trvalý (formálně evidováno – státní občanství) charakter, MP nestanoví minimální počet obyvatelstva, nepřipouští ale vznik ani existenci státu bez obyvatelstva, možné aby součástí státu byly oblasti nevhodné k trvalému osídlení (musí mocensky vyloučit zásahy jiných států)
veřejná moc – soustava státních orgánů, které jsou schopny zajistit minimální standard správy a veřejného pořádku – požadavek efektivity vlády (schopna podřídit si osoby v její jurisdikci – důležité hlavně v době vzniku státu, v době jeho zralosti se efektivita předpokládá – proto ani výrazné oslabení vlády nevede ke ztrátě subjektivity), MP nezasahuje do skladby st. orgánů ani do změn vlády – státy ale mají právo zaujmout formou uznání postoj k vládě, která se dostala k vládě neústavní cestou
způsobilost územní jednotky vstupovat do MP poměrů – jako čtvrtý prvek – viz např. jednotky federace – státy na základě ÚP, ale podle MP nemají subjektivitu – tu má jen ústřední stát (výjimečně M federace – M styky vykonávají částečně i jednotky federace – např. Švýcarské kantony)
dynamika existence státu:
vznik státu – faktický, MP jen okrajovou úlohu, je to MP skutečnost, rozhodný okamžik: nabytí nezávislosti (na jiné suverénní moci), uznání jen deklaratorní účinky
zánik státu – opět MP skutečnost (nečerpá svůj původ v MP), pokud fakticky nevykazuje některý z nutných prvků

zvláštní politické jednotky s dílčí subjektivitou
plná subjektivita jen státům, rozhodující úloha je vůle států (třebaže v některých případech musí státy v určitém smyslu fakticky respektovat existující stav) – odvozený charakter (účinky nastanou jen vůči státu, který ji spoluutvářel nebo uznal), vychází zásadně z partikulárního, nikoli obecného MP
povstalci, pokud jim státy přiznaly status válčící strany (pokud efektivně ovládli určitou část státu), od k.1.sv. válce – nepoužito, do praxe vstoupila národně osvobozenecká hnutí (obdobné rysy) – menší požadavky na efektivitu
Svatá stolice – politická organizace světové církve v čele s papežem (1870-1929 neměla fakticky území, přesto s ní státy udržovaly diplomatické styky) – subjektivita spočívá na historickém a duchovním základu, Vatikán má sice vlastní území i obyvatelstvo, ale těsný poměr k italské státní moci vatikánskou správu relativizuje
Svrchovaný řád maltézských rytířů – r.1798 pozbyl území Malty, od 19.st. sídlí v Římě, mezi sv.v plnil významnou úlohu v humanitárním právu, v souč. charitativně humanitární činnost, jako subjekt MP ho uznalo 50 států
Města s mezinárodním statusem – postavení vyplynulo ze strategické či náboženské výjimečnosti, příp. územní kompromis soupeřících velmocí, přechodnost tohoto statusu, zpravidla podrobena režimům neutralizace a správní autonomie pod M kontrolou (Krakov, Terst, Jeruzalém, Západní Berlín)
Mezinárodní výbor Červeného kříže – podle struktury kvalifikace jako švýcarská nevládní organizace, ale státy MS ho pověřily kontrolou dodržování humanitárního práva v ozbrojeném konfliktu, poskytuje důležité služby členům MS (ostatní složky Červeného kříže a Červeného půlměsíce tyto atributy M subjektivity nemají)

mezinárodní organizace mezivládní povahy
sdružení států, která na základě právního aktu, jímž byla zřízena (MS), trvale vykonávají určité úkoly pro členské státy a to vlastním jménem a vlastními orgány – mezinárodní subj. (odvozená), tvořena státy, relativní trvalost existence

imanentně specializovaná povaha – podle toho i pravomoci
– jednotlivá práva a povinnosti, které jsou jejím obsahem nemusí nutně vyplývat jen z jejího statutu (partikulární MP), uplatňuje se i uvnitř obecného MP
kompetence MO (liší se podle funkce):
uzavírat MS, způsobilost k výsadám a imunitám, předložit svým jménem majetkový nárok, vystupovat jako strana před M soudem, možnost nést odpovědnost za protiprávní chování sama, vedle nebo místo členských států, vnitroorganizační normotvorba, autonomie ve finančních záležitostech
teorie implicitních kompetencí: MO disponuje těmi kompetencemi, které třebaže nejsou výslovně vyhlášeny ve statutu , byly MO svěřeny jako podstatné pro výkon jejích funkcí
MO se nemůže dovolávat své subjektivity vůči nečlenským státům, pokud ji výslovně nebo konkludentně neuznaly (rozhodnutím MSD – pro OSN toto neplatí, reflexe výjimečného postavení OSN – působí erga omnes)
Kooperační a integrační MO – integrační MO mají rysy nadstátnosti – např.: mezi př. ES, rozdíly se ale stírají

Jednotlivec
MP subjektivita – odvozená, marginální
MP ochrana: – obecným MP – bez konkrétního přivolení státní moci, kogentními normami MP – i proti konkrétní vůli takové moci
základní LP (čl. 4 Mez. paktu o obč. a polit. právech) – život, svoboda, důstojnost, zdraví
MP trestní odpovědnost za zločiny podle MP: proti míru, proti lidskosti, válečné (genocida)
přístup jednotlivce k mez. orgánům:
a) upozornění na situace neustálého dlouhodobého porušování LP většího okruhu lidí
b) petice – menšiny – OSN
c) stížnosti: – Výbor pro LP
– Výbor pro odstranění rasové diskriminace
– Výbor proti mučení
– Evropská komise pro LP