20. Druhy pravidel MP

každá norma v sobě spojuje obsah (pravidlo chování) s formou (norma se stává poznatelná jako právně závazná)

materiální a procesní pravidla
– materiální pravidla (někdy primární) – upravují bezprostředně práva a povinnosti subjektů
– procesní pravidla (sekundární) – regulují postupy při vzniku, změně a zániku M pravidel, při jejich zjišťování a výkladu, uplatňování, řešení sporů, při vzniku M odpovědnosti, v souvislosti s přímým donucením porušitelů M závazků

obecná (univerzální), partikulární (regionální) a lokální pravidla
– obecná pravidla – zavazují všechny státy, otázka formy pravidel obecného MP – – pramenem může být jen obyčej, protože jen ten je způsobilý vyvolávat právní účinky erga omnes, smlouva nemůže zavazovat státy, které neprojevily souhlas být jí vázány – zatím existují jen M smlouvy, které se obecnosti blíží, pokud ostatní státy respektují pravidlo této smlouvy, není to proto, že by se cítily být smlouvou vázány, ale protože respektují obsahem stejné pravidlo obyčejové – tzv. univerzální úmluvy, ani obyčej ale nemusí dodržovat všechny státy (soustavně protestující státy, obyčeje partikulárního MP, navíc MP má dispozitivní povahu – předpokládá možnost jiné úpravy

– partikulární (regionální) pravidla – závazná jen pro určitou skupinu států, pro ostatní státy jen pokyn, který se jich právně netýká (před vznikem obecného MP bylo základem MP)
typickým pramenem je M smlouva, ale existují i partikulární obyčeje
nejčastěji se vytvářejí v rámci regionů (geograficky, jazykově, kulturně, nábožensky definované) – regionální pravidla – chrání specifika oblasti, v některých oblastech je regionální úprava rovnocenná obecné (LP)

– partikulárním pravidlům předcházely dvoustranné smlouvy (zpravidla reciproční základ) – užitečný nástroj úpravy mezi sousedními státy – lokální smlouvy, formují se, i když v menší míře i lokální obyčeje – existenci potvrdil MSD ve věci Průchodu
indickým územím (1960)

dispozitivní a kogentní pravidla
– dispozitivní pravidla – připouštějí, aby se státy od nich z jakéhokoli důvodu odchýlily, možnost derogace ve vztahu s jinými státy, pokud ji nevyužijí zůstávají v platnosti
– kogentní pravidla – tuto dispozici neumožňují, nepřipouštějí smluvní odchylku (derogaci), ani jednostranné pozastavení jejich aplikace, hlavní úkol: udržet a zabezpečit minimum jednoty právního společenství a chránit společné hodnoty, historicky vychází z teorie přirozeného práva
Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) – imperativní norma – přijatá a uznaná M společenstvím jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit, a která může být pozměněna pouze novou normou obecného MP stejné povahy – význam této definice: státy v závazné smlouvě uznaly existenci kogentních norem – znaky:
– imperativní norma – většinou ukládá určitý zákaz, ale může být i příkaz
– norma obecného práva – působnost erga omnes (vzhledem k důležitosti k.p. nezbytné), forma obyčeje – ale smluvní zakotvení umocňuje efektivitu
– přijata a uznána M společenstvím jako celkem – vznik zpravidla nepřekazí lhostejnost nebo nesouhlas menšinové skupiny států, pokud je většina schopna pravidlo prosadit v praxi
– norma od níž se nelze odchýlit – podmínka kvalifikovaného opinio iuris (1. že je nederogovatelným závazným pravidlem, 2. působnost erga omnes) – násobí se problémy spojené se zjišťováním existence, proces utváření kogentních norem je pomalejší, ale zároveň jsou zdrojem stability MP řádu
– může být změněna jen novou kogentní normou (na rozdíl od nadčasových axiomů přirozeného práva)
problém – kogentní norma je definována pomocí následku (nederogovatelnost), ne podle toho, co tomuto následku předcházelo

Návrh článků o odpovědnosti států – kogentní normy obsahují zákazy, které chrání základní potřeby a zájmy MS – závazky vůči MS jako celku – na dodržování má právní zájem každý stát (viz rozhodnutí MSD z r. 1970 ve věci Barcelonské společnosti pro dopravu, osvětlení a energii)
následky rozporu s kogentní normou: 1. smlouva je neplatná od počátku (ex tunc), pokud je v době uzavření v rozporu, 2. kogentní norma vznikne po uzavření smlouvy, která se tím dostane do rozporu, ztrácí smlouva svou platnost až v okamžiku vzniku normy (ex nunc)
porušení k.p. a M zločin – nejsou to identické pojmy, ale značně se překrývají
mezi kogentní normy patří:
– zákaz použití síly, zejména útočné války
– pravidla chránící podstatné stránky fyzické existence a důstojnosti člověka (zákaz otroctví, zločinů proti lidskosti, mučení, rasové diskriminace…)
– zákaz bránit národům v jejich právu na sebeurčení či ohrožovat jejich fyzickou existenci (zákaz genocidy)
– zákaz přivlastnění M prostorů (volné moře, kosmický prostor)
– zákaz rozsáhlého znečištění životního prostředí lidstva
problém: neexistuje orgán, který by stanovil, zda jde o kogentní normu nebo ne – úsudky vyslovují jednotlivé státy a ty se liší – vtahování do ideologických sporů – negativní dopad na pr. jistotu
vyskytují se smluvní pravidla, která mají podobnou povahu (ale ne erga omnes, ale jen ve vztahu ke smluvním stranám) v tom, že nepřipouštějí derogaci – ius cogens je povolán ke zvláštní ochraně zásadních hodnot sdílených skutečně celým MS, nikoliv jen některými členy

hard-law a soft-law
obsah normy musí být dostatečně určitý a jednoznačný a forma podmiňuje závaznost pravidla chování – pokud oboje splňuje podmínky – jedná se o hard law
pokud ale absentuje nebo pokulhává některý ze znaků normy (práva a povinnosti jsou vyjádřeny neurčitě, vyhýbavým nebo odkladným způsobem) – působí na společenské vztahy jen minimálně – „programové právo“ (nedostatečná normativnost)
pravidla chování formulována precizně a naléhavě, ale formálně nedokonale – státy s nimi zacházejí jako s nezávaznými směrnicemi (gentlemanské dohody, tzv. čistě politická ujednání a akty MO)
normy, které vykazují nedokonalý obsah nebo formu – soft law – obecně postrádá návaznost na institut M odpovědnosti
politické ujednání – pokud nedojde k zásadní politické změně ve státě, je otázkou M prestiže taková ujednání dodržovat, respektování takových ujednání závisí také na kontrolních mechanismech – postižení porušení politickým nebo hospodářským tlakem
doporučení MO – v praxi mají stejný dopad jako M smlouva – akt sám o sobě není právně závazný, mají permisivní účinky (zmocňují členy organizace chovat se doporučeným způsobem, i když ten není případně není plně v souladu s platnými dispozitivními normami MP) – takové chování pak nemůže být považováno za M protiprávní, na druhou stranu ale ani stát, který se doporučením nepodřídí platné MP neporušují
povahu soft law mají i politicko-právní závazky, které přebírají některé nové členské státy v okamžiku vstupu do MO jako podmínku pro přijetí do ní
hybridní formy– např. dvoustranné M smlouvy v nichž jsou ustanovení, v nichž se strany zavazují považovat obsah některých mnohostranných politických dokumentů MO ve vzájemných vztazích za právně závazný