Z toho vyplývají určité zvláštnosti nehmotných statků, které je odlišují od statků hmotných:
1. Vnímání nehmotného statku je nezávislé na existenci hmotného substrátu.
2. Užíváním nehmotného statku se nesnižuje jeho kvalita, ani nedochází k spotřebovávání jeho podstaty.
3. Právo užívání k nehmotnému statku lze současně nezávisle převést na více subjektů, které mohou tento hmotný statek vnímat nezávisle na sobě současně na různých místech.
Určité specifické rysy oproti nárokům z porušení hmotných práv vykazuje systém nároků z porušení práv k nehmotným statkům. Při porušení práva k nehmotnému statku se jeho majitel může vůči škůdci domáhat zdržení se závadného jednání a odstranění závadného stavu, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, které může být poskytováno též v penězích, vydání bezdůvodného obohacení a náhrady způsobené škody.
Dle systému jejich ochrany můžeme nehmotná práva dělit od následujících skupin:
1. Práva duševního vlastnictví
a) Práva průmyslového vlastnictví
– Práva k výsledům tvůrčí činnosti (vynálezy, užitné vzory, zlepšovací návrhy, průmyslové vzory),
– Práva na označení (ochranné známky, označení původu a zeměpisné označení).
