Vývoj Společenství od společného trhu k vnitřnímu trhu a k Evropské unii
Společenství fungovala zpočátku jako celní unie a tzv. společný trh. Uvnitř Společenství byla snižována a odbourána cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace dováženého zboží. Volný pohyb zboží byl doplněn svobodou podnikání, volným pohybem pracovních sil a služeb a uvolněním pohybu kapitálu a plateb.
Členská základna Společenství se rozšířila v roce 1973, byly přijaty Velká Británie, Irsko a Dánsko. Desátým členem je v roce 1981 po dvacetiletém přidružení Řecko a dvanáctku doplňují ještě Španělsko a Portugalsko v roce 1985. Poslední trojice nových členů byla přijata v roce 1994 s účinností od 1. 1. 1995: Rakousko, Švédsko a Finsko. V roce 2005 jsou připraveny ke vstupu do ES i řada států střední a východní Evropy, včetně ČR.
Tzv. Jednotným evropským aktem (1986) byla vytvořena koncepce jednotného vnitřního trhu, tedy prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zcela zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
Prohlubovat je třeba i ekonomickou integraci vytvořením jednotné hospodářské politiky a jednotné měny.
Tyto nové tendence, které nazrály počátkem 90. let, zachycuje Maastrichtská smlouva o Evropské unii z roku 1992 (platnost v roce 1993), která vytváří Evropskou unii (EU).
