Rozdělení právních norem

Právní normy se rozdělují podle nejrůznějších kritérií do několika skupin:
a) Předně lze právní normy rozdělit podle jejich právní síly.
– Právní silou se rozumí vlastnost právní normy, respektive právního předpisu, v němž jsou právní normy obsaženy, ukládat svým adresátům právní povinnosti, tzn. právně je zavazovat. Obecně platí, že právní norma nižší právní síly nesmí být v rozporu s právní normou vyšší právní síly.
– Právní přepisy vyšší a nižší síly lze rozdělit do dvou skupin:
o Právní předpisy primární (zákonné) – Ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu
o Právní předpisy sekundární (podzákonné), které jsou od primárních odvozeny. – Nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných správní orgánů, předpisy vydávané orgány územní samosprávy
b) Dále dělíme právní normy podle povahy pravidel, stanovených právními normami, se rozlišují právní normy kogentní a dispozitivní.
o Kogentní (kategorické) – normy zavazují své adresáty bezvýhradně, musí být v případech, na něž se vztahují, vždy aplikovány. Převažují v právu veřejném, zejména v právu ústavním, správním, trestním.
o Dispozitivní – normy samy o sobě nikoho k ničemu nezavazují, dávají svým adresátům pouze možnost chovat se určitým způsobem, a ponechávají na jejich vůli, aby zvolili způsob chování. Vyskytují se zejména v právu občanském, obchodním, pracovním, jsou tedy typické pro právo soukromé.