Pro společenské vztahy regulované finančním právem platí následující společné charakteristické znaky:
1. jsou to vztahy s ekonomickým charakterem, které se uskutečňují v procesu tvorby, rozdělování a užití společenské produkce. Tyto ekonomické principy se pak odráží v tvorbě práva a snahou zákonodárce je dosažení souladu mezi nimi a právními normami.
2. jsou peněžními vztahy sui generis. V případě fiskálních vztahů se jedná o veřejné finance, tedy peněžní vztahy, které se realizují v procesu tvorby, rozdělování a užití veřejných peněžních fondů, kdy objektem těchto vztahů jsou veřejné peněžní prostředky, tedy pohledávky a dluhy těchto fondů. V případě nefiskálních vztahů se jedná též o peněžní vztahy svého druhu, kdy více méně není rozhodná velikost peněžních prostředků, avšak objekt těchto vztahů může být ohodnocen penězi.
3. vztahy bez ekvivalentu, bez přímého protiplnění veřejného peněžního fondu, resp. správce fondu subjektu plnícímu svoji finančně-právní povinnost.
4. plnění v rámci těchto vztahů jsou nejenom bez ekvivalentní, ale též nenávratná.
5. je patrné, že vztahy mají mocenský charakter, kdy jeden z účastníků je nadán ze zákona mocenskou převahou, a to s mocí vynutit si plnění povinností a druhý účastník je ze zákona povinen zákonem stanovenou povinnost splnit.
Finance jako vztahy, ať z kategorie veřejných financí nebo soukromých financí, je třeba chápat jako kategorii či jev více méně nezávislý na lidské vůli. Finance jsou pojmem ekonomickým a jejich systém je otázkou právní. Na regulaci financí se tak účastní nejedno odvětví platného práva a nelze tvrdit, že finance jako vztah sui generis jsou upraveny výhradně jim vlastním odvětvím, a to finančním právem.
