Předmět plnění
2. Tzv. alternativa facultas v zákoně sice výslovně neupravená, sjednatelná však jako nepojmenovatelná smlouva. Dlužník je smluvně zavázán plnit P, zároveň je však smluvně vymíněno nebo zákonem stanoveno, že je za určitých podmínek oprávněn zprostit se i plněním R, z čehož vyplývá, že – jsou-li dány smluvní či zákonné podmínky – je věřitel ke splnění závazku povinen místo P přijmout R.
Předmět plnění může dále spočívat v chování jednorázovém, opakujícím se a trvajícím. Příkladem jednorázového plnění je odevzdání věci. Zde je sekundárním předmětem věc a primárním předmětem je chování spočívající v jejím odevzdání.
Opakující se plnění má povahu buď splátek nebo opakujících se dávek.
Trvající předmět závazkového právního vztahu se naproti tomu uskutečňuje po určitou dobu, nebo popř. bez časového omezení, bez přerušení a opakování.
Závazkové právní vztahy se dále rozlišují na peněžité a nepeněžité.
Peněžitý závazkový právní vztah je buď hlavní nebo vedlejší. Hlavní je tehdy, kdy kauza směřuje přímo k zaplacení.
V nepeněžitých závazkových právních vztazích nelze sjednat úroky.
Obsah závazkových právních vztahů
Je jím souhrn subjektivních práv a povinností. Konkrétně je tomu třeba rozumět tak, že:
– dlužníkově povinností splnit odpovídá jeho subjektivní právo požadovat od věřitele, aby od něj řádně nabídnuté splnění přijal a
– věřitelovu právu požadovat od dlužníka splnění jeho dluhu odpovídá jeho povinnost dlužníkem řádně nabídnuté splnění od něho přijmout.
