Právní úkony
OZ definuje právní úkony jako projevy vůle, směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností nebo ke způsobení jiných právních následků, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují.
Pokud jde o druhy právních úkonů, lze rozlišovat:
– jednostranné, dvoustranné a vícestranné,
– adresované nebo neadresované,
– mezi živými a na případ smrti,
– úplatné a bezúplatné, jakož i smíšené,
– synallagmatické a asynallagmatické,
– kauzální a abstraktní,
– formální a neformální,
– pojmenované a nepojmenované.
Smlouva je dvoj- či vícestranný právní úkon, který vzniká konsensem smluvních stran, totiž úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptací) nabídky (oferty).
Náležitosti právních úkonů jsou čtverého druhu:
1. Náležitosti osoby. Jde o způsobilost k právnímu úkonu.
2. Náležitost vůle: její svoboda, oproštění od omylu a absence tísně a nápadně nevýhodných podmínek.
3. Náležitost projevu. Ten musí být určitý a srozumitelný. Forma je předepsaná pouze někdy zákonem, jindy je zůstavena dohodě stran.
