Pojem trestního práva hmotného a procesního

Trestní právo chrání tyto zájmy pomocí norem trestního práva hmotného, které určují, co je trestným činem, stanoví za tyto činy tresty a vymezují možnosti ukládání ochranných opatření, a také prostřednictvím norem trestního práva procesního, které zase upravují postup orgánů činných v trestním řízení, případně i dalších osob na tomto řízení zúčastněných, a to jak při zjišťování trestných činů, tak i při rozhodování o nich, jakož i při výkonu rozhodnutí těchto orgánů. Současně normy procesního práva upravují také vzájemné procesní vztahy těchto orgánů a osob.

Jako prameny trestního práva nemohou být použity ani obyčeje ani soudní rozhodnutí, ale, jak vyplývá již z Listiny základních práv a svobod, jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Hlavním pramenem trestního práva hmotného je tedy trestní zákon.

Tento zákon se člení na dvě základní části a to na:
– část obecná (obsahuje ustanovení společná všem trestným činům, nebo jednotlivým skupinám trestných činů, upravuje především tři hlavní úseky: základy trestní odpovědnosti, ukládání trestů, ukládání ochranných opatření)
– část zvláštní (obsahuje znaky jednotlivých trestných činů, rozdělených do dvanácti hlav podle druhového objektu trestných činů)

Mezi další prameny trestního práva hmotného patří i některé další zákony, respektive jejich některá ustanovení, jako např.:
– zákon, sbírky na ochranu míru