Držba a detence
Držba je zvláštním druhem věcného práva.
Při držbě věci se vyžaduje, aby u držitele byly splněny dva základní znaky:
– musí mít věci ve své skutečné moci a současně,
– musí mít vůli nakládat s věcí jakožto vlastní.
Pokud by byla dána jen první složka, šlo by o pouhou detenci.
Právní důsledky držby vystupují do popředí teprve tehdy, když držitelem věci je jiná osoba, nežli vlastník.
Vypořádání mezi vlastníkem a oprávněným držitelem spočívá při tom v tom, že oprávněnému držiteli zůstávají bez povinnosti náhrady oddělené plody, kdežto neoprávněný držitel musí vydat s věcí i tyto.
Pokud jde o držbu práva, tato se vyskytuje tam, kde určitá osoba je vykonává pro sebe a jde o právo, jež připouští trvalý nebo opětovný výkon: nejčastější je při tom držba práva odpovídajícího věcnému břemenu.
Jak držba věci, tak držba práva může příslušet současně i více osobám jako spoludržba.
Vznik (nabytí) vlastnického práva
Pokud se vlastníkem věci stane někdo, kdo jím doposud nebyl, protože věc vlastnila jiná osoba nebo věc nevlastnil nikdo, mluvíme o nabytí vlastnického práva.
