B.) Škoda
Rozumí se jí majetková újma objektivně vyjádřitelná obecným ekvivalentem, tj. penězi. Základní dělení škody zakotvené přímo v občanském zákoně je dělení na:
a) škodu skutečnou (pozitivní, efektivní, reálnou), a
b) to, co poškozenému z majetkové sféry ušlo nebo-li ušlý zisk, prospěch.
Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, spočívající v důsledku škodné události ve zmenšení, v snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení.
Ušlým ziskem se naproti tomu rozumí majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v tom, že v důsledku škodné události nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot poškozeného.
Dojde-li ke škodě, přesněji k újmě na zdraví, vzniká poškozenému zvláštní taxativně vymezený komplex práv na její náhradu resp. na její zmírnění.
C.) Příčinná souvislost (kausální nexus)
Příčinná souvislost jako jeden z předpokladů občanskoprávní odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obecné povahy obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu či škodné události. Je třeba vycházet z objektivního měřítka, což znamená, že soud musí přihlížet k tomu, zda škoda byla předvídatelná řádně postupující – rozumnou osobou, jež by se nacházela v době způsobení škody na místě, tj. v jeho konkrétních poměrech a v jeho daném postavení.
