– zástavní smlouva:

– zástavní věřitel – pokud má danou věc u sebe – musí se o ni starat; dbát na to, aby nedošlo ke ztrátě hodnoty; užívat danou věc může jen se souhlasem vlastníka (pokud to mají sjednané)
– podstatné – pokud nedojde k uspokojení pohledávky věřitele, nemůže sám věc prodat, prodeje se může domáhat u soudu (domáhat soudního prodeje) popř. jestliže je sjednáno ve smlouvě může ji prodat ve veřejné dražbě, ale v pouze v případě, není-li dluh splněn
– z výtěžku prodané věci se především uspokojí náklady na prodej, pak je uspokojena pohledávka zástavního věřitele – pokud je dána pohledávka uspokojená celá a ještě něco zbude – dostane dlužník
– některých movitých věcí – věci, které v praxi defakto musí sloužit dlužníkovi, aby mohl uplácet daný dluh – nedojde k odevzdání zástavnímu věřiteli – je zde nutnost notářského zápisu a nahlášení předmětu zástavy do rejstříku zástav, který vede notářská komora (vynutila si praxe)
– zástavní právo může zajišťovat i nepeněžitý dluh – náhradní plnění ve formě peněžitého
– předmětem zástavy může být i pohledávka – v takovém případě zástavní dlužník dává do zástavy pohledávku, kterou má ve vztahu k další osobě (podstatou je, že se s někým dohodnu – když nezaplatim máš právo se uspokojit mojí pohledávkou – ten další kdo dluží mě = poddlužník – musí se mu vznik zástavního práva oznámit písemně → poddlužník nesmí plnit pohledávku dlužníkovi, ale plní tomu věřiteli – bez souhlasu věřitele nesmí plnit dlužníkovi)
– zástavní práva vznikají k pohledávkám s běžných účtů