Zástavní právo může vzniknout:
Zástavní právo vzniká ze zákona – v případech,kdy to příslušný zákon přímo uvadí. V takovém případě je to např. úprava v občanském zákoníku, kdy pronajímatel má zástavní právo k věcem,které nájemce má umístěny v pronajatém prostoru – k zajištění řádnému placení nájemného. Neplatí –li nájemce nájemné, vzniká právo k zástavě věci, jež má nájemce v pronajatých prostorách.
Pokud jde o pohledávku, jejíž splnění je možno zajistit zástavou – může být peněžitá či nepeněžitá, splatná či nesplatná a nebo taková která teprve v budoucnu vznikne a nebo jejiž splnění je vázáno na odkladnou podmínku. Až bude splněna podmínka, vznikne povinnost ten závazek plnit.
Uspokojení té zástavy je upraveno Občanských zákoníkem – kogentní charakter.Věřitel nesmí prodat zástavu.
Je třeba využít prodej prostřednictvím soudu (exekuce, dražba) nebo formou veřejné dražby. Ustanovení § 169 Občanský zákoník – co se zástavnímu věřiteli zapovídá.
Nelze do smlouvy zástavní uvést klauzuli, že by zástavní dlužník nebo zástavce nemohl zástavu vyplatit. Je-li hodnota zástavy nižší než pohledávka, je povinen zaplatit zástavu a naopak. Nesmí být v zástavní smlouvě klauzule, kterou by se zakazovalo věc jež slouží jako zástava dále zastavit – zástava může sloužit k zajištění více pohledávek. Vyloučit tady tuto možnost nelze!!! Ve smlouvě nemůže být také klauzule, že uspokojení zástavy nemůže věřitel realizovat i jinak než zástavou. Věřitel si nemůže také vyhradit, že mu zástava propadne v případě, že dlužník je v prodlení se svým plněním zajištěné pohledávky. Není možné ani uzavřít takovou smlouvu, která by naznačovala, že by došlo k jakési kupní smlouvě mezi věřitelem a zástavcem, věřitel ji nemůže koupit, ale pouze prodat zákonným způsobem a uspokojovat se z výtěžku prodeje. Také zde nesmí být uvedena klauzule, že zástavní věřitel nesmí realizovat své právo prodejem zástavy.
