SOCIÁLNÍ POTŘEBNOST
SOCIÁLNÍ POTŘEBNOST z.č. 482/1991 o sociální potřebnosti, v platném znění
Za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjmy spolu s příjmy osob, jejichž příjmy se posuzují společně podle zákona o životním minimu, nedosahují úhrnu částek životního minima.
Podmínkou uznání za sociálně potřebného je, že si občan nemůže vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo jiných vážných důvodů příjem zvýšit vlastním přičiněním, zejména prací.
Dle § 1 odst. 3-4 zvýšit příjem = a) vlastní prací b) uplatněním zák. nároků a pohledávek c) prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.
Odst. 4 řeší, kdy se prodej nevyžaduje.
Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá (§ 1 odst. 5:
• starobní důchod, plný inv. důchod
• občan starší 65 let
• rodič pečující o dítě do 4 (7 let)
• občané pečující osobně, celodenně a řádně o osobu blízkou nebo jinou
Za sociálně potřebného není uznán občan, jehož příjmy sice částek životního minima nedosahují, ale jeho celkové sociální a majetkové poměry mu mohou zajištění základních životních potřeb plně zaručit.
Za sociálně potřebné lze ale uznat i osoby, jejichž příjmy částky životního minima přesahují, pokud jsou jejich nezbytné náklady na zajištění základních životních potřeb odůvodněně vyšší.
