PROMLČENÍ

– s marným uplynutím lhůty k uplatnění práva nedochází k jeho zániku
– znamená zánik vymahatelnosti určitého subjektivního práva, resp. jeho oslabení
– právo nezaniká, ale je oslabeno tím, že nemůže být přiznáno (soudem, příp. jiným orgánem), jestliže povinná osoba namítne promlčení
– promlčené právo existuje i nadále jako tzv. naturální právo
– splní-li dlužník svoji povinnost po uplynutí promlčecí lhůty, plní “po právu” a nemůže se domáhat vrácení poskytnutého plnění – není rozhodné, zda věděl či nikoliv, že promlčecí lhůta uplynula
– promlčují se všchna majteková práva s výjimkou práva vlastnického a práv, u kterých to výslovně stanoví zákon (např. § 100/3 OZ)
– podle ObchZ se nepromlčuje právo vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou
– podle OZ i ObchZ změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby
– počátek a trvání promlčecích lhůt jsou upraveny v OZ i ObchZ komplexně a samostatně; mají kogentní charakter
Obchodní zákoník – obecná promlčecí lhůta činí 4 roky, není-li pro jednotlivá práva stanoveno jinak
– obecně je promlčecí doba max. 10 let ode dne, kdy počala běžet poprvé
– strany si vzájemným ujednáním nemohou stanovit délku promlčecí doby odchylně od zákona; je možné, aby strana, vůči níž se právo promlčuje, písemně prohlásila, že promlčecí dobu prodlužuje; ani v takovém případě však celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let; zkrátit promlčecí dobu v žádném případě nelze