 Interpretace práv. norem – všechny metody se užijí současně:

 filologická (= jazyková, gramatická) – vychází ze smyslu slov a vět a z jejich mluvnických vazeb; význam urč. slov lze určit legální def.,
 systematická – vychází ze vztahu mezi práv. normami stejného předpisu (které vytváří celistvý a logický systém); používá se ARGUMENTUM A RUBRICA,
 logická
 ARGUMENTUM A CONTRARIO = existence dvou alternativ, důkaz (argument) z opaku,
 ARGUMENTUM PER ELIMINATIONEM = více alternativ, důkaz vyloučením,
 ARGUMENTUM REDUCTIONEM AD ABSURDUM (AD IMPOSSIBILE) = nesmyslnost, nemožnost,
 ARGUMENTUM PER ANALOGIAM = důkaz z analogie, např. § 853 ObčZák. (viz pozn. ¹ pod čarou),
 ARGUMENTUM A FORTIORI: – důkaz silnějšího argumentu (silnějším argumentem)
– A MAIORI AD MINUS = od většího k menšímu,
– A MINORI AD MAIUS = od menšího k většímu,
 historická – zkoumá okolnosti, kdy konkrétní práv. úprava vznikla; zjišťuje RATIO LEGIS (= smysl práv. úpravy): zejména z důvodové zprávy; doplňující metoda,
 teleologická – pokud předchozí metody selhaly (různé závěry), výklad vzhledem k předpokládanému účelu práv. normy.
 výklad extensivní – rozšiřuje doslovné znění práv. normy,
 výklad restriktivní – zužuje doslovné znění práv. normy.
 Komparace = srovnávání různých práv. řádů; má pomocnou funkci k interpretačním metodám:
• historická – srovnání platného (pozitivního) práva a mrtvého práva (= zrušeného),
• regionální – srovnání práv. řádů různých zemí (zejména se SRN, Rak. a SR).