Dělení lhůt:
Lhůty v soukromoprávních (závazkových) vztazích mohou být rozlišovány na:
hmotněprávní (oblast práva hmotného) a procesněprávní
prosté (právní následky má samotné plynutí času) a lhůty stanovené k projevu vůle (je nutné něco konat, aby právní účinky nastily nebo aby účinkům bylo zabráněno, např. aby nedošlo k zániku práva)
pořádkové (marné uplynutí, tj. uplynutí bez projevu vůle nemá vliv na existence práv a závazků), promlčecí a prekluzivní (s marným uplynutím právní normy spojují zánik nároku, resp. práva)
objektivní (rozhodující je okamžik, kdy nastala určitá skutečnost) a subjektivní (určující je okamžik, kdy se daný subjekt o určité skutečnosti dozvěděl). Pokud právní normy stanovují lhůty subjektivní, obvykle je jejich délka omezena lhůtami objektivními.
PREKLUZE
= zákon stanoví pro uplatnění práva určitou lhůtu s tím, že není-li v této době právo uplatněno, dojde k jeho zániku
– po uplynutí prekluzivní lhůty nelze právo úspěšně u soudu uplatnit, neboť soud je povinen k prekluzi přihlížet ze své úřední povinnosti (námitka prekluze není nutná)
– prekludované právo nelze ani dobrovolně plnit, neboť by na straně oprávněného (věřitele prekludovaného práva) šlo o bezdůvodné obohacení a byl by povinen poskytnuté plnění vrátit
