Bankovní záruka § 313 – 322 Obchodního zákoníku
Bankovní zárukou se banka v tzv. záruční listině zavazuje uspokojit věřitele do určité výše peněžité částky (v záruční listině určené) v případě, že určitý věřitelův dlužník nesplní určitý závazek, nebo v případě, že nastanou jiné okolnosti (budou splněny jiné podmínky) v záruční listině uvedené.
Bankovní zárukou se obvykle zajišťuje pohledávka peněžitá. Věřitelovu jistotu zvyšuje skutečnost, že bankovní záruka určité banky může být potvrzena bankou jinou (popř. více dalšími bankami). Ručitelská banka vůči věřiteli nemůže uplatnit námitky, které by mohl vůči němu uplatnit dlužník.
Banka je povinna ze záruky plnit jen na základě písemné výzvy. Doba platnosti záruční listiny může být přímo v listině omezena.
Splní-li banka své povinnosti ze záruční listiny, vzniká jí regresní nárok vůči dlužníkovi a dlužník vůči ní nemůže uplatnit nároky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli. Pokud by věřitel takto dosáhl do banky plnění, na něž neměl nárok vůči dlužníkovi, je povinen toto plnění dlužníkovi vrátit (z titulu bezdůvodného obohacení) a nahradit mu způsobenou škodu.
V ostatních otázkách platí pro bankovní záruku přiměřeně úprava ručení a vztah banky a dlužníka se řídí úpravou smlouvy mandátní.
