3.2 Vláda
Ústava neurčuje věcnou působnost vlády – všeobecná působnost. Vláda má pravomoc vydávat nařízení jako druhotný právní předpis. Jmenovací pravomoc ve vztahu k předsedovi vlády a ministrům náleží prezidentovi, který však nemůže pominout faktickou povolební situaci při výběru kandidáta na ministerského předsedu.
Vláda má zvláštní typ normotvorné pravomoci. Může vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Nařízení musí být v souladu se zákonem.
Předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev. Vláda je povinna předstoupit do 30 dnů po jmenování před PS a požádá ji o vyslovení důvěry. Pokud ji nezíská, podá demisi. Prezident pak jmenuje nového předsedu vlády. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS. Pokud nezíská důvěru, může prezident PS rozpustit. V průběhu sborového výkonu mandátu pak prezident jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády členy vlády a pověřuje je vedením ministerstev.
3.3 Stání zastupitelství
Státní zastupitelství je orgán zastupující veřejnou žalobu v trestním řízení. Nejvyššímu státnímu zástupci je nadřazen ministr spravedlnosti, také vykonává nad NSZ dohled (dodržování právních předpisů). Státní zástupce je jedním z účastníků řízení, o jeho návrzích rozhoduje nezávislý soud – další vztah mezi druhy státní moci v Ústavě.
