28. Smlouva o úvěru
§ 495 Obch. zákoniku
– Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
– Strany mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky.
– Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Úplatu za to, že vůbec smlouvu uzavře. Tohle je zvláštní úplata (nejedná se o úroky, ale o konkrétní částku, kterou se dlužník zavazuje zaplatit, za to, že mu věřitelku úvěrovou smlouvu poskytne).Úplata je na krytí nákladů s tím vzniklých
– Smlouva o úvěru může uzavřít nejenom banka jako poskytovatel peněz, ale také jakýkoliv subjekt. Nejde o typickou bank. smlouvu v níž vystupuje pouze banka.
– Setkáváme se s tzv spotřebitelskými úvěry, které poskytují už subjekty jiné, né banky, ale mnohdy jsou tyto subjekty na banku napojeny
