Subjekty ústavy. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.
Ústavněprávní skutečnosti
K tomu, aby se subjekty ústavního práva staly subjekty ústavněprávních vztahů, nestačí pouze existence normy ústavního práva, která jim takové postavení přiznává.
Ke vzniku, změně a zániku ústavněprávního vztahu je dále ještě zpra¬vidla nutná existence ústavněprávní skutečnosti. Ústavněprávní skuteč¬nosti třídíme na ústavněprávní jednání a ústavněprávní události.
Ústavněprávní jednání jsou projevy lidské vůle navenek. Jednání jsou buď v souladu s ústavněprávními normami (právní jednání), nebo v rozporu s nimi (protiprávní jednání). Ústavněprávními jednáními jsou např. volba, hlasování, podání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě, demise člena vlády, vydání zákona odporujícího Ústavě, nesvolání schůze PS.
Ústavněprávní události jsou skutečnosti, na které váže norma ústav¬ního práva vznik, změnu nebo zánik ústavněprávního vztahu, a to nezávisle na vůli subjektu, jehož se bezprostředně dotýkají. Základní ústavněprávní událostí je běh času. Např. jde o volební období volených orgánů nebo funkcionářů, o lhůty ve volebním právu a v řízení u Ústavního soudu. Jinými ústavněprávními událostmi jsou např. smrt, živelní pohroma.
Pojetí státu
Veřejná moc má podobu státu. Stát je typem organizované autority, která mají určitou strukturu.
Stát je tedy nástroj (instituce) společnosti, jehož základním úkolem je zajišťovat její soudržnost. Úloha státu spočívá v tom, že vytváří závazná pravidla života ve společnosti – právní normy, že dohlíží na jejich dodržování a postihuje jejich porušování.
Další úlohou státu je chránit mír, pořádek a bezpečnosti – úloha spočívá v povinnosti bránit stát před vnějšími nepřáteli. Stát je určitý celek či systém, který sestává z jednotlivých částí, jimiž jsou různé státní orgány, úřady, ústavy a zařízení.
Stát disponuje mocí. Moc je společenský vztah, z něhož jednomu jeho účastníkovi vyplývá právo přikazovat něco druhému účastníkovi, tomu z něho plynou povinnosti.
Stát disponuje určitou mocí ve vztahu k obyvatelstvu, které se nalézá na jeho území.
V demokracii je zdrojem moci lid a existuje zde dělba moci – moc zákonodárná, výkonná a moc soudní. Stát lze posuzovat z mnoho pohledů – geograficky, sociologicky, politicky, theologicky atd.
