Ústavněprávní pojetí mandátu poslance a senátora, jeho vznik, obsah a zánik.
Ústavněprávní pojetí mandátu poslance a senátora, jeho vznik, obsah a zánik.
Mandát je třeba projímat nejen jako potenciální místo jedna z komor Parlamentu , ale zejména jako funkci , z níž vyplývají oprávnění i povinnosti dané Ústavou , jednacím řádem komory , případně jinými zákony.
Ústava počítá s určitou výlučností tohoto mandátu tím , že stanoví jeho neslučitelnost s funkcí prezidenta , soudce , eventuálně jinou zákonem stanovenou funkcí. Neslučitelnost mandátu se netýká členství ve vládě. Dnem nabytí této jiné funkce zaniká mandát poslance a senátora. Mandát poslance či senátora vzniká volbou. Odepření slibu je důvodem k zániku mandátu. Ústavní povinnost složit slib se vztahuje na první schůzi PS a Senátu.
Volební zákon upravuje instituci náhradníka poslance , který na jeho místo nastupuje , jakmile poslanecký mandát zanikne. V případě Senátora se vyhlašují nové volby , pokud se nejedná o poslední rok funkčního období.
Mandát vzniká :
odepřením slibu nebo složením s výhradou
uplynutí volebního období Parlamentu
vzdáním mandátu prohlášením učiněným osobě na schůzi Sněmovny , nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu do ruky předsedy sněmovny.
vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22. Ústavy , tedy okamžikem , kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce , jejichž neslučitelnost s funkcí poslanec nebo senátora stanoví Ústava nebo zákon
ztrátou volitelnosti poslance či senátora , tedy okamžikem , kdy nastala okolnost, která má tuto ztrátu volitelnosti za následek
rozpuštěním PS
