Ústavní základy organizace VS

Přehled organizace VS v ČR – pokr.
3. Ministerstva – ústřední spr. úřad s dílčí věcnou působností; orgán monokratický;
působnost se přisuzuje úřadu, výkon působnosti pak ministrovi; ministr může svou pravomoc v dílčích otázkách delegovat na jednotlivé představitele útvarů ministerstva – ministrovi ovšem vždy zůstává odpovědnost (zejm. politická) za jednání svých podřízených (ti by nesli zejm. odpovědnost právní).
Vyhlášky – ministerstva a jiné ústřední správní orgány jimi provádějí zákony (na základě zmocnění zákona /speciální zmocnění/ a v jeho mezích). Svými vnitřními předpisy či služebními příkazy zavazují nižší spr. úřady a subjekty, na které byl výkon st. správy přenesen.

4. Ústřední správní úřady (ústřední orgány st. správy) – v čele bývá předseda
jmenovaný vládou; nemají charakter politických úřadů; předmětem je agenda odborně technického charakteru; mají oprávnění vydávat na základě zákonného zmocnění obecně závazné předpisy a nejsou podřízeny ministerstvům (jsou odpovědni vládě); spolu s ministerstvy tvoří ústřední st. správu; př. ČSÚ, Úřad prům. vlastnictví, Čes. báňský úřad.

5. Územní odborný spr. úřad – liší se omezenou věcnou působností a někdy též
územní; projev vertikální dekoncentrace st. správy; mohou vydávat spr. akty, vykonávat dozorčí a kontrolní činnost, vybírat poplatky a ukládat pokuty; př. úřad práce či FÚ;