Ústava České republiky a mezinárodní právo. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.

38. Ústava České republiky a mezinárodní právo. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
Ústava jako základní zákon je výrazem suverenity jednoho každého státu a formuje systém s jeho vnitřní strukturou a na druhé straně mezinárodní smlouvy pravidla asociace a zvyklosti formulují globální pravidla světa více či méně respektované mezinárodní smluvními členy nebo ve světe existujícími jednotkami.
Vztah mezinárodního a ústavního práva je specifický neboť je vztahem dvou odlišných systémů pravidel , odlišného zdroje , cíle , normativní kvality , vertikálního postavení. Vztah těchto dvou oborů je vztahem dvou suverenit zavazujících právních systémů. I přes to , že systémy existují v určitém smyslu vedle sebe , je mezinárodní právo systémem nadřazeným. Jaký je však stupeň nadřazenosti a tím závaznosti mezinárodního práva vůči ústavnímu právu závisí na tom , jak normy práva ústavního akceptují závazek dodržovat všeobecné principy mezi státy ( i nepodepsané ) a dále dokumenty podepsané , tedy i formálně závazné pro signující státy.
Ústavní právo stanoví zpravidla závazek vůči právu mezinárodnímu , případně způsoby vztahů k mezinárodnímu právu a postup při jeho dodržování . Tím si také určují , zda budou mezi jejich prameny dokumenty práva mezinárodního nebo nadnárodního ( EU ).
Teorie rozlišuje dva přístupy :
monismus – př. Nizozemí , není potřeba žádného procesu inkorporace ratifikovaného mezinárodního závazku za účelem jeho platnosti v národním právu , neboť všechny mezinárodní závazky mají autenticky přednost před zákonem.
dualismus – př. Francie , je třeba procesu inkorporace ratifikovaného právního aktu jiným právním aktem , aby se mezinárodní závazky staly právně závaznými
Česká ústava přistupovala v minulosti odlišně k mezinárodním smlouvám o lidských právech – převládá teorie monismu a k ostatním mezinárodním smlouvám , kdy byl postup stejný jako při schvalování zákonů.
Červen 2001 – euronovela podle čl. 10 nejsou zahraniční smlouvy v čl. specifikované součásti ústavního pořádku ČR , ale nejsou součástí právního řádu ČR , mají přednost před zákonem.