SMĚRNICE

SMĚRNICE
– zavazuje členské státy, kterým je určena
– není obecně závazná jako nařízení
– závazná pouze pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo – členské státy si sami upraví způsob, jak výsledku dosáhnout (existuje určitý manévrovací prostor)
– musí být implementována do národního práva (vydání nového předpisu, novela stávajícího)
– národní právo musí být v souladu se směrnicí až po uplynutí lhůty – ta je obvykle 3 roky
– pokud se směrnici nepodaří ve lhůtě implementovat, tak členský stát porušil povinnost, která pro něj vyplývá z komunitárního práva a může proti němu být zahájeno řízení pro porušení smlouvy (zahájit může Komise, jiný členský stát). Další sankce: odpovědnost členského státu za škodu (to vyplývá z rozsudku Francovich I – týkal se odpovědnosti Itálie za nepřevedení směrnice 80/987 – Itálie musela odškodnit dělníky za svou nečinnost)
– během implementační doby nelze přijímat protichůdné právní normy se směrnicí

ROZHODNUTÍ
– závazné právní akty individuální povahy
– zavazují ve všech svých částech, ale pouze adresáty (členský stát, podnik, jednotlivec)  nemá obecnou závaznost
– př. Rozhodnutí Komise v oblasti soutěžního práva – individuální výjimky ze zákazu kartelových dohod
– !! právní akty je třeba posuzovat dle obsahu a ne názvu (existují rozhodnutí Rady, která nejsou sekundárním právem)

DOPORUČENÍ A STANOVISKA
– nejsou závazná
– adresáty mohou být členské státy, PO, FO
– adresáti však nejsou povinni se jimi řídit
– umožňují orgánům ES, aby se nezávazně vyjádřili k určitým otázkám
– tzv. soft law – právní akty nejsou vymahatelné
– případy vydání:
o příprava pro to, že se akt do budoucna chystá
o orgány ES neuspěly při přijetí závazného právního aktu  vydají ho jako doporučení či stanovisko – např. 70. léta – předpisy v oblasti sociální politiky