Právo na život, způsobilost mít práva, ústavněprávní obsah.

Právo na život, způsobilost mít práva, ústavněprávní obsah.
Právo na život čl. 6
Ústavněprávní úprava v Listině obsahuje výraznou etickou náplň tohoto práva a má tudíž sílu ústavní deklarace. Právo na život je lidské právo vázané na kteroukoli lidskou bytost a je závazné pro všechny vůči sobě a vůči jiným. Po právní stránce je zde požadavek , aby nebylo do tohoto právo zasahováno , bráněno , ale výkladem Listiny lze dospět i k aspektu možnosti předpokládat pozitivní funkci veřejné moci podmínky pro život umožnit , chránit , ozdravovat.
Z listiny dále vyplývá ochrana života již před narozením , což však není právním závazkem k zákazu potratů. Vágnost tohoto ustanovení svědčí spíše morální výzvě a apelu na zákonodárce. Z listiny též vyplývá obecná možnost připustiti zákonem jednání , jež by faktický ohrožovalo život , ale v kontextu s okolnostmi by nebylo považováno za trestné , např. tzv. nutná obrana podle trestního zákona.
Právo na život je konkretizováno především v dispozitivních i kogentních předpisech občanskoprávních trestně právních , i soukromoprávních. Právním významem tohoto článku je požadavek nezasahovat , umožnit a chránit.
Způsobilost mít práva čl. 5
Jde vlastně o obecné uznání právní subjektivity , týká se každého , není omezena pouze na občany. Listině ve svém čl. 5 garantuje každé fyzické osobě postavení v právním systému tím , že ji činí způsobilou mít práva třeba i ve vztahu k veřejné věci. Toto ustanovení je i základem pro obecnou právní subjektivitu člověka jako soukromé osoby i jako subjekt , který má možnost účasti na ovlivňování věcí veřejných.
V čl. 5 Listiny stanovená obecná způsobilost je takto bezpodmínečná a není apriorně vázaná na žádné podmínky. Sama Listina a posléze i právní odvětví umožňují zúžit rozsah některých práv např. jenom na občana ( volební právo podle Listiny ) či podle kritérii.