Prameny správního práva, platnost, účinnost a publikace právních předpisů

– nařízení:
– obecná forma normo tvorby veřejné správy, je výrazem jí svěřené pravomoci upravovat závaznými normami společenské vztahy
– je to teoretický pojem – označují se tak pr. předpisy vlády a územních samospr. celků v oblasti výkonu stát. správy (přenesené působnosti), jinak se nařízení označují v praxi jako vyhlášky
– ústava odvozenou normo tvorbu považuje za nutný atribut výkonné moci; nařizovací pravomoc vyjadřuje relativně samostatné postavení a odpovědnost veřejné správy
– nemůže upravovat věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu, není možné ani výslovné zákonné zmocnění v tomto smyslu
– musí být opřeno o zákon
– je vždy obecné, řešení konkrétního případu nepřichází v úvahu
– organizace procesu, v němž jsou nařízení vydávána: rychlost, operativnost, specializace, pružnost
– subjekt, který nařízení vydal, je oprávněn je kdykoliv zrušit nebo změnit = pravidlo, že veřejná správa může měnit svoji organizaci; platným nařízením je ale správa vždy vázány, protože je to součást pr. řádu
– tvůrce je povinen nařízení zrušit n. změnit, pokud se dostane do rozporu s nově vydanými předpisy vyšší pr. síly
– jsou takto upraveny věci nepodstatné z hlediska zákonné formy, ale je nutné je upravit; věci nepředvídatelné; podléhající častým změnám; podrobnosti technického charakteru,…
– subjekty oprávněné vydávat nařízení:
– vláda – podle čl. 78 Ú – k provedení zákona a v jeho mezích – bez zmocnění; provedení zákona – zákon musí být proveden tak, aby co nejlépe plnil svůj úkol => nařízení je nástrojem jeho realizace
– ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy – na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny podle čl. 79 odst. 3 Ú – tedy vždy musí mít výslovné zmocnění; správní úřad – subjekt plnící určité správní funkce, který je ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ú zřízen a jeho působnost stanovena zákonem; společným znakem je zde specializace
– převažuje názor, že prezident podle Ú nařizovací pravomoc nemá