PRAMENY EVROPSKÉHO PRÁVA

– komunitární právo sui generis

– soudcovské právo:
– nalézání práva => aplikace psaných a nepsaných pr. norem
– vyplňuje mezery v právu – užití analogie práva
– dotváření práva se děje ve vztahu inter partes, ale překračuje rámec tohoto vztahu
– evropské soudy nemají obecně normotvornou funkci
– není zde precedens -> právní názor ESD není závazný pro SPS, ani nejsou vázány vlastní judikaturou -> zpravidla ale ze své rozhodovací praxe vycházejí

– obyčejové právo:
– předpokládá dva prvky: consuetudo a opinio iuris => v podstatě stačí consuetudo longa = dlouhé užívání

– smlouvy mezi orgány ES a smlouvy s třetími subjekty:
– meziorgánová jednání
– ujednání mezi orgány mohou mít vnější pr. následky, ale také mohou vyvolávat závazné následky uvnitř orgánů
– tyto úmluvy se opírají o konkrétní pravomoc stanovenou v primárním právu
– smlouva s třetím státem – smíšená smlouva
– rozhodnutí institucí zřízených takovými MS, mají stejnou pr. povahu jako smlouvy samotné
– Společenství mohou uzavírat také soukromoprávní smlouvy, které se někdy zařazují mezi prameny práva

– terciální právo – smlouvy člen. států k uskutečňování cílů ES a EU:
– např. Schengenské úmluvy

– rozhodnutí a dohody zástupců vlád člen. států v Radě
– rozhodnutí, která vydávají členské státy prostřednictvím svých zástupců zasedajících v Radě
– Rada je orgánem ES, ale její členové mohou za svůj stát jednat a činit další rozhodnutí

– rozhodnutí Evropské rady:
– jedná podle MPV, mají-li její rozhodnutí být závazná na úrovni ES, musí být transformovány do podoby evropského primárního práva -> orgány ES jsou jimi pak politicky a často i právně vázány