Pojetí a obsah moci výkonné. Úloha dělby moci v moderním systému veřejné moci.
53. Pojetí a obsah moci výkonné. Úloha dělby moci v moderním systému veřejné moci.
MOC VÝKONNÁ
Základní východiska úpravy moci výkonné
Zdrojem veškeré státní moci v ČR je lid, který ji vykonává prostřednic¬tvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. V hlavě třetí (čl. 54 až 80) Ústava zakotvuje tyto orgány moci výkonné:
prezidenta republiky jako hlavu státu (čl. 54 až 66);
vládu jako vrcholný orgán moci výkonné (čl. 67 až 78);
ministerstva jako zvláště vydělené správní úřady (čl. 79 odst. 1 a 3);
jiné správní úřady (čl. 79 odst. 1 a 3);
orgány územní samosprávy (čl. 79 odst. 3, čl. 105);
státní zastupitelství (čl. 80).
Ústavní úprava se soustřeďuje především na úpravu postavení prezi¬denta republiky a vlády. U ostatních úřadů ji svěřuje zákonu.
Vláda obecně plní úkoly výkonné moci, prezident jen tam, kde je to jmenovitě stanoveno.
Ústava v čl. 79 zavádí pojem správní úřad, kterým nahrazuje dříve pou¬žívaný výraz orgány státní správy. Správním úřadem rozumíme organizační jednotku zřízenou zákonem, navenek ohraničenou a vystupující na veřejnost prostřednictvím svých orgánů jako nositelů samostatného rozhodování v rozsahu působnosti a pravomoci úřadu stanovených zákonem.
Prezident republiky
Postavení prezidenta republiky
Prezident republiky je ústavním orgánem moci výkonné (nikoliv však nej¬vyšším) s jmenovitě uvedenými úkoly. Podle čl. 54 odst. 1 Ústavy je hlavou státu.
Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný, tj. nenese vůči Parlamentu, vládě, nebo soudním orgánům ústavní odpovědnost z výkonu své funkce. Nelze ho odvolat.
Postavení, působnost a činnost prezidenta republiky stanoví zejména hlava třetí Ústavy (čl. 54 až 66).
