Předmět ústavního práva. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.
Pojetí státu
Veřejná moc má podobu státu. Stát je typem organizované autority, která mají určitou strukturu.
Stát je tedy nástroj (instituce) společnosti, jehož základním úkolem je zajišťovat její soudržnost. Úloha státu spočívá v tom, že vytváří závazná pravidla života ve společnosti – právní normy, že dohlíží na jejich dodržování a postihuje jejich porušování.
Další úlohou státu je chránit mír, pořádek a bezpečnosti – úloha spočívá v povinnosti bránit stát před vnějšími nepřáteli. Stát je určitý celek či systém, který sestává z jednotlivých částí, jimiž jsou různé státní orgány, úřady, ústavy a zařízení.
Stát disponuje mocí. Moc je společenský vztah, z něhož jednomu jeho účastníkovi vyplývá právo přikazovat něco druhému účastníkovi, tomu z něho plynou povinnosti.
Stát disponuje určitou mocí ve vztahu k obyvatelstvu, které se nalézá na jeho území.
V demokracii je zdrojem moci lid a existuje zde dělba moci – moc zákonodárná, výkonná a moc soudní. Stát lze posuzovat z mnoho pohledů – geograficky, sociologicky, politicky, theologicky atd.
typy států: a) totalitní – neuznává individualitu ani opozici
b) liberální – uznává přirozená práva
Stát vzniká, zaniká, obnovuje se, vyděluje ze společenství.
Stát je suverénní jednotka (vnější aspekt) a mechanismus politické moci (vnitřní aspekt).
Pojmové znaky státu
Státy nejsou útvary, ale jsou umělými výtvory lidské civilizace
Znaky – území (prvek teritoriální)
obyvatelstvo a národ (prvek personální)
politická a právní organizace moci jako autorita
Území – oblast na níž státní moc může rozvíjet svou specifickou činnost, jen lidé usedlí na území státu jsou členy státu. Vytváří se historicky přirozeně.Je vymezeno hranicí –přirozená (tok řeky) umělá (na základě smluv tech.vymez.)
Hranicí pozemní, mořskou i vzdušnou.
Obyvatelstvo a národ – souhrn lidí náležejících ke státu. Národ – určitá homogenní skupina obyvatel které jsou společné určité znaky.
Politická a právní org. – stát je určitou organizovanou jednotkou. Koncentruje ve svých rukou mocenské prostředky a využívá je k suverénní autoritě ve vztahu k obyvatelům. Suverenita – znamená jednotnost při uplatňování veřejného zájmu a nezastupitelnost v poslání.
Autorita jako prosaditelná moc – (prvek mocenský) je podřazen jedině mezinárodně uznávaným pravidlům vztahů mezi státy, jež musí respektovat.
Seberegulace a sebezachování – stanovení pravidel , tak aby systém vyloučil destrukci sebe sama.
Tyto znaky se vzájemně prolínají, podmiňují a his. zná i situace absence, byť dočasné, některé z nich (stát bez území)
