Koncepce dělby moci podle Ústavy České republiky. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.

50. Koncepce dělby moci podle Ústavy České republiky. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.
Ústavní systém ČR je ve své ústavní i reálné podobě originálním modelem organizace vztahů mezi ústředními ústavními orgány navzájem a také mezi nimi a orgány územní samosprávy. Dělba moci v Ústavě je založeno na principech nezávislosti jednotlivých mocí a na jejich vzájemné rovnováze.
Státní moc ČR je podle Ústavy odvozena od lidu a je vykonávána 3 typy orgánů – mocemi zákonodárnou , výkonnou a soudní. Ústava ještě dále připouští korporativní samosprávu územního typu. Zvláštní pozici v ústavním systému mají Nejvyšší kontrolní úřad , Česká národní banka , Veřejný ochránce práv. Vzhledem k tomu , že těmto institucím Ústavy udělují samostatné úlohy s řadou vztahů k jiným mocím ( např. u NKV při kontrole hospodaření se státním rozpočtem ) nebo je nepodřazuje kontrole a odpovědnosti ( např. postavení ČNB ) , či mají jinak autonomní postavení ( územní samospráva ) ,lze de facto hovořit o samostatných mocích.
Dělba moci v několika úrovních :
horizontální – mezi státními orgány různých druhů na stejné úrovni
zákonodárná moc ( Parlament , Senát )
výkonná moc ( Prezident , vláda , ministerstva a jiné správní úřady , zastupitelstva )
soudní moc ( Ústavní soud , soudy )
vertikální – mezi státními orgány a orgány územní samosprávy ( mezi centrální organizací a organizací územní samosprávy ). Jde o rozdělení kompetencí ( regionální musí poslouchat centrální , centrální mohou zasahovat do regionálních jen v rámci kompetencí – na základě zákona )
interní – v rámci jednotlivých orgánů uvnitř ( např. vztah mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem )
Dělba moci má v ČR určitý model , který lze na základě rozboru Ústavy ČR posuzovat konkrétně tak , že tento model má :
konstrukční podoba – kdo koho ustanovuje , kdo je komu odpovědný , kdo koho může odvolat
funkční podobu – na základním vztahu moci zákonodárné , výkonné a soudní
normotvorná pravomoc – kdo ji vykonává , kdo ji ovlivňuje , kdo ji koriguje ( např. ústavodárná činnost Parlamentu ČR , příjímání zákonů , vliv Senátu , prezidenta , Ústavního soudu , nebo nařizovací činnost vlády prostřednictvím vládních nařízení )
exekutivní činnost – kdo ji vykonává , v jakém rámci , kdo ji koriguje ( např. rámec kontroly prezidenta vládou tzv. kontrasignované pravomoci – právo jmenovat bankovní radu ČNB a guvernéra ČNB )
soudní činnost – kdo ji vykonává , v jakém rámci , kdo ji koriguje
sankční podobu – kdo a jak může zasahovat do činnosti jiných orgánů.