Faktické pokyny a donucovací úkony – charakteristika a členění…

11. Faktické pokyny a donucovací úkony – charakteristika a členění, jiné (právně nezavazující) úkony veřejné správy – charakteristika a členění, procedurální aspekty.

Faktické pokyny a donucovací úkony

– představují faktickou správní činnost, kt. je uskutečňována na základě zákona a jejímž prostřednictvím jednotlivé úřední osoby v konkrétních případech zasahují do správních poměrů FO, popř. PO
– jsou neformální – úkon není výsledkem formálního procesu; povinnost či oprávnění vznikají přímo ze zákona
– právní závaznost
– nelze se proti nim bránit ve správním řízení; od 2003 se lze v urč. případech domáhat ochrany před nezákonným zásahem, pokynem, donucením ve správním soudnictví

– faktické pokyny:
– správní úkon zákonem oprávněné jednotlivé úřední osoby, spočívající ve vyslovení zákazu nebo příkazu urč. jednání, který je jeho adresát povinen respektovat
– typicky „v terénu“, ústně, gestem, pomocí nějakého tech. zařízení

– bezprostřední zásahy:
– správní činnost k odvrácení nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje právem chráněné zájmy; veřejná správa fyzicky zasahuje do právních poměrů osob, které toto ohrožení vyvolaly n. třetích osob a omezuje je na jejich právech
– tři předpoklady musí být splněny:
– existence speciálního zákonného zmocnění k takovému zásahu
– právem chráněný zájem musí být bezprostředně ohrožen nebo poškozen
– nebezpečí nelze odvrátit jinak => tento zásah má tedy subsidiární povahu
– úřední osoba si musí počínat přiměřeně; někdy má povinnosti před provedením (=> upozornění, varování,…), někdy po provedení zásahu (odvrácení, zmírnění nepříznivých následků)
– osoba, vůči níž zásah směřuje, je povinna jej strpět, nutná obrana není přípustná