Evropský systém soudnictví

Předmět řízení:
primární a sekundární právo, v rámci mezinárodních smluv má zvláštní postavení tzv. terciální právo (Bruselská úmluva, Kodaňská úmluva) – v těchto úmluvách si smluvní strany stanovily příslušnost ESD k interpretaci sporů vyplývajících z těchto smluv.

Kdy se nemusí národní soudce na ESD obrátit?
• když ESD již rozhodl v analogické otázce
• pokud národní soudce nemá žádnou pochybnost o výkladu komunitárního práva, o významu normy

Podmínka pro obracení se k ESD = existence skutečného sporu. U ESD se nelze dotazovat na fiktivní problémy, které by mohly nastat. (i přesto je zavalen prací)

Národní soudce musí popsat skutkový stav ve věci samé. To proto, aby ESD mohl posoudit, zda se dané komunitární normy na případ aplikují. Národní soudce také uvede, proč si myslí, že je nezbytné obrátit se na ESD.
ESD se nevyjadřuje ke slučitelnosti národního práva s právem komunitárním. Vyjádří se vždy tak, aby jeho rozhodnutí mělo širší dopad. Soud se snaží otázku zobecnit, aby nebyla omezena pouze na platnost či neplatnost nějakého národního předpisu.
Při tomto druhu řízení nejde o spor mezi dvěma stranami jako takovými, ale pouze o výklad práva. Jazykem řízení je ta řeč, ve které probíhá spor na národní úrovni (kterýkoliv z oficiálních jazyků).

Účinky rozsudku o předběžné otázce:
• rozsudky ESD jsou plněny dobrovolně, není třeba sankcí
• rozsudek se stává automaticky pravomocný, není proti němu přípustné odvolání
• zavazuje soudce, který se na ESD obrátil. Odmítne-li se podřídit rozhodnutí ESD, může Komise zahájit řízení o porušení smlouvy proti danému členskému státu
• rozsudek je také závazný pro všechny soudy, které se budou danou právní věcí zabývat.
• ESD není sám vázán svými rozhodnutími  později může rozhodnout v analogické věci jinak.

Řízení o předběžné otázce je nejčastějším druhem řízení, tvoří zhruba 1/3 až 1/2 všech řízení.