ŘEŠENÍ KONFLIKTU PRAVOMOCÍ

– ŘEŠENÍ KONFLIKTU PRAVOMOCÍ:
– není definována hranice mezi těmito pravomocemi, proto Komise v Memorandu o principu subsidiarity – určila, kde má Společenství výlučnou pravomoc (odstraňování překážek vnitřního trhu, pravidla soutěže, společná obchodní politika,…)
– od počátku šlo o princip výslovného zmocnění = Společenství mají jen takové pravomoci, které na ně byly členskými státy výslovně přeneseny zakládacími smlouvami -> v zakládací smlouvě je obsažen právní základ pro vydávání pr. norem Společenství; a právní základ legislativní pravomoci existuje, jeli dána oblast vztahů, příslušný legislativní orgán a postup při přijímání takové normy; katalog pravomocí obsahuje nebezpečí rigidity
-> SES obsahuje klauzule nutnosti a účelu – výjimky z principu výslovného zmocnění

– princip subsidiarity – řešení pozitivního konfliktu pravomocí:
– je upraven v SES, ale Amsterdamská smlouva ho dále definuje – Protokol o použití zásad subsidiarity a proporcionality
– princip subsidiarity se aplikuje, pokud Společenství přísluší určitá pravomoc; nemůže zřídit pravomoc tam, kde není výslovný pr. základ => spíše může přinášet dodatečné omezení pravomoci; tímto principem nesmí být omezována práva jednotlivců
– dvojí test, zda lze dosáhnout cílů Společenství lépe prostřednictvím Společenství:
– komparativní test účinnosti – zda členské státy mají prostředky
– test lepší účinnosti Společenství
– členské státy jsou omezeny prekluzí X to ale neplatí tehdy, kdy právní norma evropského práva určuje jen minimální standard pr. úpravy => vnitrostátní zákonodárce má prostor pro dotváření práva