ZÁSADA LEGALITY

– ZÁSADA LEGALITY
– je důsledkem zásady oficiality = státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dověděl – § 2 odst. 3
– protikladem je zásada oportunity (účelnosti) – právo státního zástupce nezahajovat trestní stíhání, i když jsou dány zákonné podmínky, pokud se to v tom případě nejeví účelné
– výjimky:
– A/ státní zástupce nesmí stíhat pro trestný čin za podmínek v § 10, 11 a 163 TŘ a § 20a odst. 2 TZ
– B/ státní zástupce může, ale nemusí stíhat pro trestný čin:
= může věc odložit podle § 159a odst. 3 před zahájením trestního stíhání
= může trestní stíhání zastavit podle § 172 odst. 2
= může použít odklon (diversion) a trestní stíhání podle § 307 a.n. podmí-něně zastaví; stejně zastaví stíhání, jestliže schválil narovnání podle § 309 a.n. v přípravném řízení
– podle § 69 c) ZSVM je kromě výše uvedených případů možné použít u mladistvých i odstoupení od trestního stíhání
– do výjimek ze zásady legality se řadí i dočasné odložení trestního stíhání – § 159b

– ZÁSADA OBŽALOVACÍ
– ve feudálním procesu se projevovala zásada vyšetřovací (inkviziční princip) = všechny základní procesní funkce byly soustředěny v rukou soudu X protikladem je zásada obžalovací (akuzační princip)
– trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce – § 2 odst. 8
– žaloba, obhajoba a rozhodnutí jsou rozděleny mezi odlišné procesní subjekty
– podáním obžaloby přechází na soud právo a povinnost vést řízení, avšak žalobu může vzít státní zástupce zpět do doby, než se soud 1. stupně odebere k závěrečné poradě (po zahá-jení hl. líčení jen pokud obžalovaný netrvá na pokračování)
– soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu X není však vázán právním posouzením skutku v obžalobě
– přítomnost státního zástupce u hl. líčení je povinná
– strany mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy