USNÁŠENÍ, VYHLAŠOVÁNÍ, VYHOTOVOVÁNÍ A OZNAMOVÁNÍ

– USNÁŠENÍ, VYHLAŠOVÁNÍ, VYHOTOVOVÁNÍ A OZNAMOVÁNÍ:

– A/ usnášení (§ 126 – 127):
– pravidla pro usnášení se na na obsahu rozsudku, platí hlavně pro rozhodování senátu X u samosoudce jde o neformální postup jednoho soudce
– obsah rozhodnutí se určuje hlasováním, jemuž předchází porada senátu
– kdo smí být přítomen – § 127 odst. 1
– co zejména soud posuzuje při poradě o rozsudku – upraveno v § 126
– k rozhodnutí postačí prostá většina hlasů
– B/ vyhlášení (§ 128):
– každý rozsudek se vždy veřejně vyhlásí
– C/ vyhotovení (§ 129):
– každý rozsudek je nutné písemně vyhotovit
– stanovení lhůt k vyhotovení – § 129 odst. 2
– oprava vyhotovení a jeho opisů – § 131
– D/ oznámení (§ 130):
– obsah rozsudku se oznamuje stanoveným osobám doručením opisu
– až teprve doručením opisu rozsudku začíná běžet lhůta pro podání odvolání nebo dovolání

– trestní příkaz
– je to zjednodušená forma odsuzujícího soudního rozhodnutí
– může ho vydat samosoudce – k vydání trestního příkazu dochází bez projednání věci v hlavním líčení:
 lze jím rozhodnout jen o okruhu TČ patřících do příslušnosti samosoudce (§ 314a)
 lze jím uložit jen omezené druhy a výměry trestů – 314e odst. 2 a 3
 nemůže být vydán v případech v § 314e odst. 4
 rozhodnutí v hl. líčení se lze domoci podáním odporu – § 314g
– obsahové náležitosti upravuje § 314f odst. 1
– vydává se jen v písemném vyhotovení, obsah se nevyhlašuje; oznamuje se doručením jeho opisu