Jaké jsou podmínky aktivní legitimace k žalobám dle čl. 230 a 232 SES?

9. Jaké jsou podmínky aktivní legitimace k žalobám dle čl. 230 a 232 SES?

čl. 230
Aktivní legitimaci – oprávnění podat žalobu mají Rada, Komise, členské státy, EP. První tři subjekty nejsou povinni prokazovat, že podání žaloby je nezbytné, že se jich akt Společenství přímo a individuálně týká – privilegovaní žalobci. EP pouze tehdy, pokud by došel k závěru, že byl vyloučen z účasti na určitém legislativním procesu (např. proces spolurozhodování).
Ostatní skupiny osob jsou tkz. neprivilegovaní žalobci, tudíž v soudním procesu před ESD nebo Soudem I. instance dokazují, že příslušným právním aktem byly dotčeny jejich oprávněné zájmy či porušena jejich práva nebo zájmy, že se ho rozhodnutí přímo individuálně týká. Tuto skupinu tvoří především fyzické a právnické osoby.
Jak privilegovaní tak neprivilegovaní žalobci musí prokázat, že jde o akt, který může být předmětem soudní kontroly.
Semi-privilegovaní žalobci (Evropská centrální banka a Soud auditorů) musejí prokázat, že akt Společenství se týká jejich prerogativ.

čl. 232
Aktivně legitimovány jsou všechny orgány ES/EU a členské státy. Fyzické či právnické osoby mohou podat stížnost v případě, že jim některý z orgánů ES/EU „neadresovat akt jiný než doporučení nebo stavisko“.
Podle čl. 232 odst. 2 je žaloba dále přípustná pokud byl příslušný orgán napřed vyzván jednat, pokud se do dvou měsíců k dané výzvě nevyjádřil potom může být žaloba podána v další lhůtě dvou měsíců

čl. 232 odkazuje na nečinnost ve smyslu nevydání rozhodnutí nebo nedefinování stanoviska. Jinak musí užít stěžovatel čl. 230 SES. V případě pochybností, který z čl. užít, stěžovatelé často podávají najednou obě žaloby.