120/78 Cassis de Dijon [1979] ECR 649

120/78 Cassis de Dijon [1979] ECR 649. Německo stanovilo minimální obsah alkoholu pro Cassis na 25%. Německý Cassis tomu vyhovoval, francouzský ne. SD zde aplikoval „dassonvillskou definici“, ale s malým dodatkem, tzv. prvním principem Cassis => použití opatření obecného dopadu (tj. na zboží jak dovážené, tak vlastní) nemusí být porušením článku 28, je-li nutné k ochraně určitých kategorických požadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu. Ale v rozhodnutí SD se objevuje i druhý princip Cassis => bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a komercializované v souladu s právem v jednom smluvním státě mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu. Vyloučení francouzského Cassisu z trhu nebylo nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů.
První princip Cassis musíme odlišit od použití výjimky čl. 30 -> v případě prvního principu se nejedná vůbec o kvantitativní omezení; v případě použití čl. 30 jde o kvantitativní omezení, které však je přípustné, spadá do exempční klauzule.

Všechna ustanovení zavazují státní orgány, ale také nestátní instituce, které vystupují jménem svých států na základě zmocnění.
249/81 Komise vs. Irsko (Buy Irish) [1982] ECR 4002. Irsko se rozhodlo propagovat své výrobky kampaní na podporu nákupu domácích výrobků. Kampaň prováděla Rada pro zboží, orgán podporovaný státem (6 členů úředníků, 1 člen stojící mimo). Toto bylo napadnuto => jde o snahu zabránit dovozu. Irsko se bránilo -> prý jde o soukromou iniciativu, není to nic závazného. SD zkoumal, zda jde o jednání státu a zda jde o nařízení obecně závazné. Došel k závěru, že jde o opatření, které je způsobilé ovlivnit chování spotřebitelů, i když není závazné.