Řízení o prejudiciálních otázkách dle čl.234/ ex 177 Římské smlouvy 2
– přípustnost podání předběžné otázky:
– musí jít o řádně zahájené řízení, které ještě neskončilo
– zodpovězení této otázky je nezbytné k rozhodování ve věci samé
– otázka se týká komunitárního práva
ESD – odmítnutí jen ve výjimečných případech
Povinnost národního soudu předložit otázku:
– pokud proti jeho rozhodnutí není řádný opravný prostředek (nikoli mimořádný)
2 názory: – soudy, proti jejichž rozhodnutí se nedá odvolat vůbec (abstraktní teorie
– soudy, proti jejichž rozhodnutí se nedá odvolat v tomto konkrétním případě (konkrétní teorie) – k této se přiklonil ESD
Kdy lze (fakultativně) podat : otázka vznesena v řízení a rozhodnutí o této otázce musí být nezbytné pro rozhodnutí soudu
Jak se národní soud musí zachovat, kdy je odpověď jasná?
2 doktríny:
ad.I. ACTE CLAIRE : Soud nebere v úvahu podobné rozhodnutí, a pokud neexistují důvodné a rozumné pochybnosti o platnosti, může to uvážit sám. Ustanovení práva ES natolik jasné, že prejudiciální řízení se jeví zbytečným (C.I.L.F.I.T.)
ad.II. ACTE ECLAIRE : Národní soud nemusí podat otázku, pokud už byl podobný případ rozhodnut, jinak ano.
Obě kritizovány, Judikatura ESD se totiž mění
