Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb (2 různé svobody)
Právo na usazování je právem fyzicky se usadit, založit firmu a vykonávat činnost – forma pravidelná, trvalý základ.
Právo poskytovat služby je vykonáváno z původního státu, tedy beze změny pobytu či sídla, formou spíše jednorázových úkonů.
Režim pohybu služeb je pro poskytovatele výhodnější – nemusí se plně podřizovat právnímu řádu státu, v němž činnost vykonává, neboť v něm není usazen.
Omezení :
1. vyloučení cizince z účasti na výkonu státní moci
jde o činnost, která je, třeba i jen příležitostně, spojena s výkonem státní moci
(případ Reyners – činnost advokáta není výkonem veř. moci)
2. obecné důvody veř. pořádku, veř. bezpečnosti a ochrany zdraví
Důvody musí vycházet z osobního chování dotyčné osoby a musí být dostatečně závažné. V případě ochrany zdraví jsou v příloze přímo vymezeny nemoci.
Van Duyn (přímý účinek směrnice) – odsouzení pro TČ není ještě důvod pro zamítnutí vstupu do země, ani vyprší-li platnost pasu či průkazu totožnosti.
3. kvalifikační předpoklady
praktickou překážkou mohou být potíže při osvědčování kvalifikačních předpokladů.
4. zvláštní pravidla pro výkon určitého povolání
odůvodněné snahou po kvalitním výkonu těchto činností. Např. nizozemská advokátní komora vyžaduje, aby advokát měl v Niz. Bydliště. ESD : takové požadavky jsou přípustné pouze tehdy, nemají-li diskriminační charakter, jsou-li objektivně odůvodněny a nejsou-li v nepoměru ke svému účelu.
