Základní charakteristiky MPV
Mezinárodní právo veřejné je charakterizováno následujícími body: 1) souřadnost existence MPV nepředpokládá existenci nadřazené moci, která by mezinárodnímu společenství mohla cokoliv diktovat (namítnout se dá OSN. Ta je však ovládána jednotlivými státy. Akty OSN jsou pouze doporučující, čili nezávazné). 2) decentralizovaný výkon donucovacích pravomocí hlavní nástroj donucení mají v rukou státy – např. sankce, embargo možnost kolektivních sankcí (ukládá Rada bezpečnosti OSN, závislé na konsensu) 3) neexistence jediné nadřazené soudní moci ale existují ohniska soudní moci, např. mezinárodní soud v Haagu tyto soudy nemají pravomoc rozhodovat bez souhlasu zúčastněných stran (výjimkou jsou válečné zločiny) 4) je dynamické a rozšiřující se MPV vtahuje do svého systému nové subjekty (zejména jednotlivce) a prostředí (např. mořské dno, kosmos) Např. vstupuje do oblasti ekologické a jiných sfér, které byly dříve vyhrazeny vnitrostátnímu právu 5) je to právo částečně nepsané právo není psané v některých případech z historických důvodů. Jindy nejsou státy ochotny ošetřit určité otázky písemně a chování záleží na praxi (gentleman´s agreement) 6) velká nevyváženost hmotně a procesně právních pravidel MPV je převážně právem hmotným Existují tzv. procedurální garance
