Řízení má dvě fáze:
1) ADMINISTRATIVNÍ – probíhá před Evropskou Komisí a) neformální: Komise šetří možnost porušení práva ES, žádá členský stát, aby jí do určité lhůty (není všeobecně stanovena) předložil vysvětlení. Tato část řízení by neměla překročit 1 rok. Komise rozešle za rok zhruba 1000 formálních dopisů. b) formální: Komise doručí porušujícímu státu odůvodněné stanovisko. V něm Komise definuje, v čem shledává porušení evropského práva, tj. definuje údajné porušení práva. Toto stanovisko je pro Komisi závazné před ESD, nelze jej později měnit. Tato fáze trvá podstatně kratší dobu – spíše týdny či měsíce, někdy pár dní. V roce 1998 bylo zaznamenáno 675 takových případů 2) SOUDNÍ (JUDICIÁLNÍ) – probíhá před ESD na návrh Komise (v roce 1998 – 123 případů) – ESD zkoumá, jak si Komise počínala v rámci administrativního řízení (zda rozumně stanovila lhůtu k odstranění apod.) a zkoumá podstatu údajného porušení práva ES – důkazní břemeno má Komise (tj. musí přesvědčit ESD) – Existují dvě možnosti: o ESD shledá, že nedošlo k porušení práva → žalobu zamítne o ESD se domnívá, že došlo k porušení práva → vydá rozsudek, ve kterém vysloví zjištění porušení smlouvy. Tento rozsudek má deklaratorní charakter, tzn. že naznačí jakým způsobem by se měl vadný stav odstranit. ESD nemůže zrušit vnitrostátní právní akt. Členský stát má však povinnost právní akt, který je v rozporu s právem ES neaplikovat (nepoužívat)
