Tři způsoby rozhodování:
a) prostá většina
– každý člen má jeden hlas
– uplatňuje se málo, pouze v procedurálních otázkách
b) kvalifikovaná většina
– chová se jako nadnárodní orgán v rámci prvního pilíře
– případy vymezeny v zakl. Smlouvě
– dochází k vážení hlasů (2-10, po rozšíření: 3-29, ČR 12)
– nyní je potřeba 62 hlasů z 87 (nově: 232 z 321)
– smlouvou z Nice zavedena dvojí většina: členský stát může požádat o ověření, zda kvalifikovaná většina zastupuje 62% obyvatelstva EU
– využívá se zejména v oblastech: zemědělství, rybolov…
c) jednomyslně
– pouze v citlivých otázkách – např. harmonizace nepřímých daní, rozhodování ve II. a III. pilíři
– jedná se spíše o mezivládní úroveň rozhodování
– nebrání mu konstruktivní absence = přestože některá členská země nehlasuje, může být rozhodnuto jednomyslně (max. se však hlasování může zdržet 1/3 členů)
Pravomoc Rady je stále více omezována pravomocemi Evropského parlamentu.
Rada není permanentní orgán. V souvislosti s touto skutečností hovoříme o tzv. Trojce (předchozí, současný a následující předsednický stát). Trojka byla již snížena na Dvojku = předsednickému státu asistuje další stát, který je na řadě. V současnosti tedy Dvojku tvoří Itálie a Irsko. Důvodem je, aby byla zachována kontinuita rozhodování.
