Funkce ústavy:

1.) Právní 2.) Kulturní 3.) Politická 1.) Právní – základem právního řádu (je tam zakotveno jak má právní řád vzniknout), vrchol právního řádu (souvisí s tím hierarchie a právní síla těchto předpisů), právní řád nesmí být v rozporu s ústavou, orgány ochrany ústavnosti kontrolují kompatibilitu a to, že nejsou v rozporu s ústavou rozhodnutí nižších pater 2.) Kulturní – je patrný v tzv. preambulích ústavy a funguje jako tzv. identifikační činitel k jakým hodnotám se stát hlásí – můžou v nich být zakotveny i národní/státní ideje 3.) Politická – ústava udává mantinely odkud pokud se může odehrávat boj o moc Ústavy: Psané – (90% ústav) û Nepsané – (Velká Británie – části nepsané, ale jsou stále již z historie uchovávané) Materiální – 1. postavení složek moci a 2. postavení občana ke vztahu ke státu a materiální ústava a všechny zákony/přepisy souvisejí s těmito dvěma okruhy û Formální – dokument který je za ústavu považován Monolegální – materie shrnuta do jednoho zákonu û Pololegální – materie rozložena do více než jednoho zákona Reálná – „De facto“ ústava je dodržována v praxi je respektována občany i politiky û Nominální – „De iure“ napsána, ale nedodržována Rigidní – ke změně je potřeba větší většiny než ke schválení zákonů, změna není tak snadná (př. ústavní většina, 3/5 všech poslanců) û Flexibilní – lze měnit jako běžný zákon Oktrojovaná – vytvořena panovníkem a předložena lidu tak, že platí (nemá takovou legitimitu) û Revoluční – za revolucí, rychlé změny Pramen ústavního práva v ČR: Ústavní pořádek ČR článek 112 Ústavy se dá ztotožnit s pramenem ústavního práva a v 1. řadě je ústavním zákonem a rozhodně patří do její materie. Podle čl. 112 je ústavní pořádek ČR: – Ústava ČR 1/1993 Sb. Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb