Vývoj doktrín MP
MP se vyvíjelo, s ním se, které vysvětlovaly obsah, pojem a cíl MP: Nejstarší doktrína teologická = ze 17. století, první škola, která ji zpracovala je teologická škola španělská. Typické pro ni bylo uznání představy o přirozenosti mezinárodního práva, které je dáno z Boží vůle. Klasická přirozenoprávní škola – podle ní je MP výrazem lidské přirozenosti. Nejznámějším představitelem je nizozemský právník 17. století Hugo Grotius, tvrdil, že MP není dáno z Boží vůle a existovalo by, i kdyby Bůh neexistoval. HG je považován za otce MPV, je autorem mnoha děl, označil ho jako právo volní = ius voluntarius – MP je podle něj výrazem souhlasné vůle státu. (žil po 30leté válce a doufal, že MP přispěje ke znovunastolení míru) 18. století: Pozdní přirozenoprávní škola – následovala Grotia, díla z doby osvícenství, které volalo po svobodě myšlení a proto autoři děl této školy nazvali mezin. společenství jako společenství národů, pro které je MP prostředkem k dosažení blaha.
