Smlouva

– základní pramen MP = ujednání dvou nebo více subjektů MP, které má z vůle těchto subjektů mezinárodněprávní účinky a řídí se MP u obyčejů byl důvodem závaznosti – ustálená praxe a povědomí nezbytnosti, u smlouvy je důvodem závaznosti konsensus = shodná vůle stran proč státy uzavírají mez. smlouvy? Mez. smlouvy státy uzavírají k normování vnější, volnostní sféry státu, a to bud v oblastech, které MP nejsou vůbec upraveny, nebo jsou upraveny, ale státy si přejí tuto oblast upravit jinak. Je to možné pouze v té oblasti, která je upravena dispozitivními normami obecného MP. I v případě, že určitá oblast je upravena dispozitivním obyč. pravidlem, nelze je upravit jinak ujednáním mezi stranami, pokud derogace dispozitivního pravidla se jeví jako věcně, či logicky nemožná. Např. normou obecného MP diplomatického i konzulárního je ochrana osob, které jsou členy diplomatických či konzulárních misí. Je to dispozitivní norma MP. Je možné např. upravit jinak ochranu členů diplomatické mise, a to tak, že oba státy poskytují např. nižší stupeň ochrany. Na druhou stranu nelze tuto smlouvu zrušit, nelze její působnost derogovat, protože by tím byla zrušena ochrana misí. Pokud by např. jeden stát (jako represálii) chtěl zrušit ochranu diplomatických misí, tak to možné není. Protože by odvětví MP ztratilo jakýkoliv smysl. Je možné mez. smlouvami upravit i vnitřní oblast působnosti státu, na základě mez. smluv je možno provést unifikaci=harmonizaci s právem jiných států. Základním pravidlem mezinárodních úmluv je pactas sun servanda = smlouvy se mají dodržovat, je to obecně platné pravidlo ve víd. úmluvě o smluvním právu v čl. 26 – obsahuje i pravidlo bona fide – pravidlo dobré víry – smlouvy se mají uzavírat i plnit v dobré víře