Pojmové náležitosti protiprávního chování státu dnes.

přičitatelnost státům = subjektivní prvek Jménem státu jednají všechny státní orgány; i státní orgán je abstraktní pojem, proto nakonec ten, kdo jedná je konkrétní fyzická osoba. Proto vzniká potřeba zkoumat přičitatelnost státu = tzn. zda určité chování konkrétní fyz.osoby, která jedná jménem státu, lze přičítat státu, či nikoliv. Státu se přičítá chování kteréhokoliv orgánu státu, který takto činí jeho jménem (může se jednat o orgán kolektivní i monokratický, ústředí i lokální státní moci, nebo orgán samosprávy, orgán soudní, výkonné i zákonodárné moci). Pokud např. starosta uzavře jménem státu smlouvu, která poškodí jiný stát, lze přičítat státu. V případě, že stát. orgán jedná jménem státu a při svém jednání překročí pravomoci, nese stát odpovědnost chování. Stát nese odpovědnost za jednání určitých institucí, které sice nejsou státními institucemi, ale podle vnitrostátního práva jsou nadány vykonávat některé veřejné funkce (stát na ně deleguje některé pravomoci). Např. imigrační kontrola – na letišti jsou pověřeny nestátní instituce pravomocemi veřejného charakteru. Dále se státu přičítá chování orgánů de facto, jedná se o org. které jsou formálně soukromými osobami, ale fakticky jednají v zájmu státu. Jednají v zájmu státu, ale tajně. Je tedy nutné prokázat propojení mezi fyz. osobou a státem. Základním rozdíl mezi orgány de facto a de iure je v pověření státu. Pokud se prokáže, že tato osoba jedná v zájmu konk. státu, je její jednání přičitatelné státu. Pokud taková osoba překročí své pravomoci, je zapotřebí zkoumat nejen faktické propojení se státem, ale také to, zda stát mohl mít v tu dobu efektivní mocenskou kontrolu nad jednáním této osoby. Za jednání soukromých osob nenese stát odpovědnost. Může stát škodu dobrovolně nahradit a pokud tak učiní, považuje se toto jednání za ofertu. Ta může být akceptována v případě, že nastane opačná situace a ten druhý stát se bude chovat stejně. V tuto chvíli je uzavřena tacitní smlouva