Diplomatické právo je kodifikováno
existují dohody (úmluvy) upravující diplomatické a konzulární právo; zákl. dok. Vídeňská úmluva o dipl. stycích z r. 1961 státy mohou podepisovat, ratifikovat, jsou členy, ale nemusí mít všichni mezi sebou dipl. styky; dipl. vztahy vznikají vždy na základě dvoustranné dohody mezi státy; uzavírá se písemně, ve zjednodušené formě (výměnou diplomatických nót) může být jednoduchá (odkazuje na úpravu obs. ve Víd. úmluvě) nebo může být obsáhlejší a upravit vztahy mezi státy omezenějším způsobem, nebo budou širší, než ty, které předvídá Víd.ú. Uskutečňování diplomatických styků: Země vysílající vysílá do přijímající země diplomatickou misi. Víd.Ú. rozděluje vedoucí dipl. mise do tří skupin: – velvyslanec – vyslanec – charges d´affaires – nuncius – internuncius v případě vyslanců Vatikánu z právního hlediska mají velvyslanec a vyslanec stejné postavení, i pokud se sejdou v rámci dipl. sboru, rozhoduje pouze služební stáří. Úroveň styků (na nejvyšší úrovni…)– dle úrovní velvyslanec – vysl.- ch d´a. Velvyslanec, vyslanec – akreditační listiny podepsané prezidentem svého státu a odevzdávají je prezidentovi přijímajícího státu, vždy při přijímací ceremonii, musí být splněny formality Chdf má akr. listiny podepsané ministrem ZV a odevzdává je ministrovi ZV přijímající země Diplomatický sbor předseda: stařešina (služebně nejstarší člen dipl. sboru a v případě Vatik. je to noncius)
